Největší problém jejího příběhu je slovo „překvapivě“
Když se dnes píše o Hedy Lamarr, často přijde stejná pointa: byla nádherná, slavná – a představ si, ona byla navíc chytrá. Je to dobře míněná pochvala, která mimoděk opakuje přesně tu škatulku, ve které strávila velkou část života. Jako by krása a technické myšlení byly dvě vlastnosti, jejichž společný výskyt vyžaduje vysvětlení.
Lamarr se narodila 9. listopadu 1914 ve Vídni jako Hedwig Eva Maria Kiesler. Do Hollywoodu přišla ve 30. letech a studio MGM z ní udělalo hvězdu. Ziegfeld Girl, Algiers, Samson and Delilah – kamera věděla velmi dobře, co s jejím obličejem dělat. Mnohem méně lidí vědělo, co Hedy dělá, když kamera zhasne.
Večer nechodila jen na večírky. Vymýšlela
Lamarr neměla formální technické vzdělání. Měla ale mimořádnou zvědavost, schopnost přemýšlet v systémech a potřebu něco řešit. Ve svém volném čase kreslila návrhy a přemýšlela nad vynálezy. Během druhé světové války ji zaujalo, jak snadno lze rušit rádiové signály používané pro řízení torpéd.
Společně s avantgardním skladatelem Georgem Antheilem přišla s myšlenkou, že vysílač a přijímač budou synchronně přeskakovat mezi různými rádiovými frekvencemi. Kdo nezná přesný vzorec přeskakování, signál obtížněji zachytí nebo zaruší. V roce 1942 získali americký patent č. 2 292 387 na „Secret Communication System“.
Patent měla. Americké námořnictvo o její řešení tehdy nestálo
Tady se příběh láme způsobem, který je méně filmový a o to uvěřitelnější. Námořnictvo systém v tehdejší podobě nepřijalo do běžného nasazení. Lamarr místo toho povzbuzovali, aby pomáhala válečnému úsilí způsobem, který Hollywood uměl využít lépe: prodávala válečné dluhopisy a vystupovala před publikem.
To ale neznamená, že její patent byl nějaká roztomilá hračka celebrity. Princip rozprostřeného spektra a přeskakování frekvencí se později stal důležitou součástí vývoje zabezpečené bezdrátové komunikace. Není přesné tvrdit, že Hedy Lamarr „vynalezla Wi‑Fi“. Je však přesné říct, že její práce patří k důležitým předchůdcům technologií, na kterých moderní bezdrátová komunikace staví.
Uznání přišlo, když už Hollywood dávno sledoval jiné tváře
Lamarr a Antheil za svůj patent během života nevydělali žádné jmění. Patent navíc vypršel dříve, než se princip začal ve větší míře využívat. Teprve v roce 1997 dostali od Electronic Frontier Foundation ocenění za svou práci; Lamarr tehdy bylo přes osmdesát. V roce 2014 byla posmrtně uvedena do americké National Inventors Hall of Fame.
Je v tom něco absurdně příznačného. V době, kdy o jejím vzhledu věděl téměř každý, o její technické práci skoro nikdo. Když začal svět oceňovat její vynález, její hollywoodská kariéra už byla dávno minulostí.
Nechci z ní dělat svatou patronku podceňovaných žen
Ani to by nebylo fér. Hedy Lamarr měla komplikovaný život, šest manželství, konflikty, soudní spory a období, kdy o ní bulvár psal víc než filmoví kritici. Nemusíme ji přetavit v dokonale inspirativní plakát, aby byl její příběh působivý.
Mnohem důležitější je něco jiného: člověk může být současně hollywoodská hvězda, žena posedlá vzhledem, technický samouk, složitá osobnost a někdo, kdo přijde s myšlenkou, jež výrazně předběhne svou dobu. Jedna charakteristika nemusí rušit druhou.
Možná nebyla problém její krása. Problém byl, že ostatní přestali hledat dál
Lamarr sama si později stěžovala, že její tvář byla svým způsobem neštěstím. Ne proto, že by krása byla nevýhoda sama o sobě. Ale protože se z ní stala tak dominantní informace, že zakryla zbytek člověka.
A to je na jejím příběhu možná pořád nejaktuálnější. Ne že „i krásná žena může být chytrá“. To by měla být banalita. Spíš jak snadno někoho jednou silnou vlastností definujeme natolik, že všechno ostatní přestaneme vůbec hledat.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další příběhy výrazných žen najdeš na Poudrée.
Zdroje: National Inventors Hall of Fame – Hedy Lamarr [1], Smithsonian Magazine – The Hollywood Bombshell Who Invented an Indispensable War Technology [2], United States Patent and Trademark Office – Inventors Change the World: Hedy Lamarr [3].
