Možná jste taky zaznamenaly, že svět je poslední roky… no, trochu intenzivní. Klima, války, ekonomika, nálada lidí v tramvaji. A někde mezi tím vším se objevují rady typu „Usmívej se na život“ nebo „Přepni myšlení do pozitivna“. Jenže co když nechcete být falešně šťastná, ale jen se nezbláznit?
Pozitivní přístup totiž nemusí znamenat věčný úsměv. Může to být jen klidný vnitřní hlas, který řekne: „Zvládnu to. Ne dnes dokonale. Ale zvládnu to.“ A to je někdy víc než všechna afirmovaná slunce světa.
Co pozitivita opravdu znamená (a co ne)
✔ Vděčnost za malé věci.
✔ Schopnost najít smysl i v těžkých chvílích.
✔ Vědomé rozhodnutí nezůstat v negativitě.
❌ Popírání bolesti.
❌ Úsměv na povel.
❌ Rady typu „mohlo by být hůř“ jako řešení všeho.
Psycholožka Barbara Fredrickson, která se výzkumu pozitivních emocí věnuje celý profesní život, mluví o tzv. „broaden and build“ efektu – pozitivní emoce doslova rozšiřují náš pohled, zvyšují kreativitu, pružnost i schopnost zvládat stres.
Jak se stát pozitivnější – i když vám nic nevychází
Začněte vděčností, která není trapná
Nemusíte si psát deník srdíček. Stačí si večer v duchu říct tři věci, které nebyly úplně mizerie. Třeba teplý čaj. Dobrá písnička. Nebo že jste přežily pondělí.
Zkuste kognitivní přerámování
Místo: „Tohle nezvládnu.“
Zkuste: „Bude to těžké, ale už jsem zvládla i horší.“
Není to sebeklam. Je to jemné přesměrování pozornosti.
Dovolte si pauzu od negativity
Zprávy, sociální sítě, lidi, co jen stěžují. Zkuste detox. Ne proto, že byste před realitou utíkaly – ale protože máte právo na oddech.
Kultivujte mikro-radosti
Playlist, který vám zvedne náladu. Vůně, kterou si stříknete jen tak. Poslouchání deště. Malé, pravidelné dávky radosti fungují jako emoční vitamíny.
Sdílejte to dobré, nejen drama
I mezi přítelkyněmi se dá mluvit o tom, co se povedlo – bez studu a bez bagatelizace. „Dneska jsem se pochválila v zrcadle.“ Klidně i to se počítá.
A co když se nedaří vůbec nic?
To nevadí. Pozitivita není permanentní stav. Je to návyk. A i když dnes nic necítíte, už tím, že čtete tenhle článek, si k ní hledáte cestu. A to je první krok.
Použité zdroje: Self.com, Berkeley, Psychology Today, Harvard, Apa