Sedíš večer na gauči, zprávy jsi raději vypnula, protože dnes už opravdu nepotřebuješ další válku, katastrofu ani člověka vysvětlujícího na Instagramu, jak si máš „zvýšit vibrace“. Přitom se neděje nic dramatického přímo tobě. Jen máš pocit, že je toho nějak moc. Světa, lidí, práce, nejistoty i vlastních myšlenek.
A pak někdo řekne: „Musíš myslet pozitivně.“
No jasně. To určitě vyřešíme do osmi večer.
Jenže optimismus nemusí vypadat jako žena, která se usmívá při požáru a tvrdí, že aspoň bude teplo. Může být mnohem tišší. Můžeš být smutná, naštvaná nebo unavená a zároveň někde pod tím vším pořád vědět, že dnešní pocit není automaticky předpověď zbytku tvého života.
Když je ti mizerně, nepotřebuješ sama se sebou vyhrát argument
Představ si ráno, kdy se probudíš a první myšlenka zní: „Já dneska fakt nemůžu.“ Za normálních okolností by okamžitě následovalo druhé kolo: Ale měla bych být vděčná. Jiní lidé to mají horší. Musím se dát dohromady.
A najednou nemáš jen mizernou náladu. Ještě se za ni stydíš.
Právě tady se často plete optimismus s povinností cítit se dobře. Ve skutečnosti ale nemusíš svůj aktuální pocit přesvědčovat, že neexistuje. Mnohem užitečnější může být obyčejné: Dnes mi není dobře. Tak dnes nebudu po sobě chtít výkon olympijské vítězky.
A teprve vedle toho může existovat druhá věta: Takhle mi nebude nutně navždy.
To už není růžový filtr. Je to schopnost nenechat jeden špatný den rozhodnout, jak budeš vyprávět celý svůj příběh.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Pozitivní emoce nejsou odměna až poté, co vyřešíš všechny problémy
Psycholožka Barbara Fredrickson popsala na začátku tisíciletí teorii „broaden-and-build“, podle níž mohou pozitivní emoce – například radost, zájem nebo spokojenost – dočasně rozšiřovat způsob, jakým přemýšlíme a reagujeme. Nejde o tvrzení, že radost odstraní problém. Spíš o to, že ve stresu máme sklon vidět svět tunelem, zatímco pozitivní emoce mohou náš prostor pro další možnosti trochu rozšířit.
A právě to je na celé věci zajímavé.
Nemusíš nejdřív vyřešit práci, vztah, peníze, rodinné drama a geopolitickou situaci, abys měla „právo“ užít si dvacet minut, během kterých se směješ s kamarádkou tak, že tě bolí břicho. Ten dobrý okamžik není urážka všeho špatného, co se právě děje.
Obojí se do jednoho dne vejde.
Můžeš dopoledne brečet v autě a večer se smát. Můžeš se bát o někoho blízkého a přesto si vychutnat večeři. Můžeš být unavená ze světa a cestou domů si pustit písničku, kterou miluješ.
Lidská hlava není vypínač se dvěma polohami SMUTEK a RADOST.
Ne každá myšlenka, kterou máš ve stresu, si zaslouží status faktu
Ve stresu umí mozek vyrábět velmi přesvědčivé scénáře. Tohle nedopadne dobře. Já to nezvládnu. Všechno jde do háje. A nejhorší je, že ve dvě ráno znějí jako nezpochybnitelná analýza situace.
Tady může být užitečné něco mnohem civilnějšího než násilně překlopit „tohle nezvládnu“ do „já zvládnu úplně všechno“. Protože tomu stejně nebudeš věřit.
Zkus místo toho najít větu, která je o půl kroku méně katastrofická a pořád pravdivá: Nevím, jak to dopadne. Ale zatím nevím ani to, že to dopadne špatně. Nebo: Teď nevidím řešení. To ještě neznamená, že neexistuje.
Tohle je možná nejméně instagramový druh optimismu na světě. A právě proto se dá skutečně použít.
Někdy je nejzdravější reakcí na svět prostě ho na chvíli vypnout
Otevřeš telefon „jen na minutku“. Za dvacet minut víš o zemětřesení, politické krizi, kolapsu trhu, rozvodu člověka, kterého vůbec neznáš, a také o tom, že někdo z gymplu právě tráví třetí dovolenou tohoto roku na Maledivách.
Tvoje nervová soustava mezitím dostala krásný malý bufet všeho, čeho se může bát.
Nemusíš být informovaná každou minutu dne, abys byla zodpovědný člověk. Pokud tě nekonečný proud zpráv nebo sociálních sítí drží několik hodin v napětí, můžeš telefon odložit bez pocitu, že před světem utíkáš. Svět bude existovat i poté, co se osprchuješ, uvaříš si večeři a hodinu nebudeš vědět, co právě napsal někdo na Twitteru.
Některé věci potřebuješ vědět. Některé jen zabírají místo v hlavě. Rozdíl mezi nimi stojí za to hlídat.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Optimismus se nejvíc pozná ve chvíli, kdy se nic hezkého neděje
Je snadné věřit v život, když se ti daří. Dostala jsi práci, na kterou ses těšila, někdo tě miluje přesně tak, jak sis přála, a účet tě při otevření bankovní aplikace neurazí.
Zajímavější je úterý, kdy nepřijde dobrá zpráva vůbec žádná.
Právě tam může optimismus vypadat překvapivě obyčejně. Ne jako „všechno se děje z nějakého důvodu“, protože někdy se prostě dějí mizerné věci bez elegantního životního poselství. Spíš jako rozhodnutí, že z dnešního neúspěchu neuděláš důkaz vlastní neschopnosti a z jednoho odmítnutí rozsudek nad celou budoucností.
Výzkum optimismu ostatně ukazuje, že lidé s optimističtějším očekáváním mají v průměru větší tendenci používat aktivnější strategie zvládání problémů a méně se jim vyhýbat. To samozřejmě neznamená, že stačí „myslet hezky“ a problémy zmizí. Optimismus je spíš spojený s tím, co uděláš, když problém nezmizí sám.
Radost nemusíš vyrábět. Stačí ji občas nepřehlédnout
Možná nepotřebuješ seznam pěti „mikroradostí“, který si nalepíš na lednici. Potřebuješ spíš přestat čekat, až přijde něco dost velkého, aby sis dovolila říct, že dnešek nebyl úplně ztracený.
Kolegyně ti přinesla kafe, protože šla kolem. Pes venku vypadal absurdně spokojeně se svou větví. Sedla sis po celém dni do čistého povlečení. Kamarádka poslala hlasovku, u které ses začala smát ještě před koncem první věty.
Nic z toho nevyřeší nemoc, rozchod, strach o peníze ani válku.
A přesně proto to nemusí.
Fredrickson se spolupracovníky v jednom experimentu zjistila, že po laboratorně vyvolané úzkosti se účastníci, kterým následně pustili materiál navozující radost nebo spokojenost, fyziologicky vraceli k výchozím hodnotám rychleji než skupiny s neutrálním nebo smutným podnětem. Je to laboratorní výsledek, ne recept na život, ale pěkně ukazuje jednu věc: příjemná emoce nemusí vymazat tu nepříjemnou, aby přesto měla význam.
Někdy ale opravdu není potřeba hledat světlou stránku
Jsou chvíle, kdy se něco prostě pokazilo.
Někdo odešel. Něco jsi ztratila. Dostala jsi zprávu, kterou jsi dostat nechtěla. Nebo jsi dlouho držela všechno pohromadě a najednou už prostě nemůžeš.
V takové chvíli není tvým úkolem najít do večera ponaučení.
Smutek má svůj důvod. Vztek taky. Strach taky. Ne každou emoci je potřeba okamžitě přeměnit v osobní růst, citát do diáře nebo lekci, za kterou budeš jednou vděčná.
Možná nikdy nebudeš.
Jemný optimismus není přesvědčení, že všechno špatné má dobrý důvod. Je to něco mnohem střízlivějšího: i když právě prožíváš něco těžkého, nemusíš z toho dělat důkaz, že už nic dobrého nepřijde.
Mezi těmito dvěma větami je obrovský rozdíl.
Nemusíš být pozitivní. Stačí si nenechat vzít celý výhled
Možná dnes nebudeš hledat tři věci, za které jsi vděčná. Možná si nebudeš nic přerámovávat a žádná kouzelná věta ti náladu nezachrání.
Tak si prostě nech ten mizerný den.
Udělej si čaj, zanadávej si, zavolej člověku, před kterým nemusíš být statečná, a zalez pod deku o hodinu dřív.
Jen pokud to půjde, nedělej dnes večer jedno rozhodnutí: že přesně takhle bude vypadat všechno, co přijde potom.
Protože smutek může mít pravdu o dnešku.
Nemusí mít pravdu o celé tvé budoucnosti.
FAQ: Optimismus, smutek a těžká období
Musím se snažit myslet pozitivně, když je mi špatně?
Nemusíš. Snaha násilně nahradit nepříjemné emoce pozitivními může být spíš další tlak. Užitečnější bývá připustit, jak ti právě je, a zároveň nepovažovat aktuální pocit automaticky za přesnou předpověď budoucnosti.Co je „toxická pozitivita“?
Obvykle se tím označuje tlak na pozitivní emoce za situace, kdy člověk potřebuje spíš prostor pro smutek, vztek, strach nebo jinou legitimní reakci. Typickým příkladem jsou věty jako „hlavně mysli pozitivně“ nebo „všechno se děje z nějakého důvodu“ ve chvíli, kdy druhý člověk prochází něčím opravdu těžkým.Může optimismus skutečně pomáhat zvládat stres?
Výzkum spojuje optimističtější očekávání s některými aktivnějšími způsoby zvládání stresu. Neznamená to, že optimisté nemají problémy nebo že si stačí myslet, že vše dobře dopadne. Rozdíl může být spíš v tom, jak na problémy reagují.Je normální být zároveň smutná a zažívat hezké chvíle?
Ano. Emoce se navzájem nevylučují tak čistě, jak někdy předpokládáme. Můžeš procházet obtížným obdobím a současně zažít radost, humor, blízkost nebo úlevu, aniž by tím tvůj smutek ztrácel oprávnění.Kdy už smutek není jen špatné období?
Pokud smutek nebo beznaděj dlouhodobě přetrvávají, zhoršují se, výrazně zasahují do práce, vztahů, spánku, jídla nebo běžného fungování, má smysl obrátit se na psychologa, psychoterapeuta nebo lékaře. V takové situaci není potřeba čekat, až bude „ještě hůř“.
Poznámka: Tento článek má informační a podpůrný charakter a nenahrazuje psychologickou, psychoterapeutickou ani psychiatrickou péči. Pokud prožíváš dlouhodobý nebo intenzivní smutek, beznaděj či jiné psychické obtíže, které významně zasahují do běžného života, obrať se na odborníka.
KAM SE MŮŽEŠ OBRÁTIT, KDYŽ UŽ JE TOHO OPRAVDU MOC
Linka první psychické pomoci 116 123 – pro dospělé, anonymně, zdarma a nonstop. Linka první psychické pomoci
Pro děti a studenty do 26 let:Linka bezpečí 116 111 – zdarma, anonymně a nonstop; využít lze také chat nebo e-mailovou poradnu. Linka bezpečí
Když hledáš psychologa, krizovou pomoc nebo další odbornou službu: rozcestník Opatruj.se shromažďuje možnosti krizové i dlouhodobější pomoci
Při bezprostředním ohrožení života nebo zdraví: volej 155 nebo 112.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o psychologii, emocích a vztahu k sobě najdeš na Poudree.cz. Zdroje: Fredrickson, B. L. – The role of positive emotions in positive psychology: The broaden-and-build theory of positive emotions, American Psychologist, 2001, DOI: 10.1037/0003-066X.56.3.218 [1]; Fredrickson, B. L., Mancuso, R. A., Branigan, C., Tugade, M. M. – The Undoing Effect of Positive Emotions, Motivation and Emotion, 2000, DOI: 10.1023/A:1010796329158 [2]; Nes, L. S., Segerstrom, S. C. – Dispositional optimism and coping: a meta-analytic review, Personality and Social Psychology Review, 2006, DOI: 10.1207/S15327957PSPR1003_3 [3].
