Dívka, které byl vesmír blízký už v Chicagu
Když Mae Carol Jemison 17. října 1956 přišla na svět v alabamském Decaturu, do letu prvního člověka do vesmíru zbývalo ještě několik let. Její rodina se brzy přestěhovala do Chicaga, kde vyrůstala jako nejmladší ze tří dětí. V dětství ji zajímalo všechno možné: astronomie, archeologie, přírodní vědy, jazyky i tanec. V představách dospělých se tyhle zájmy často rozdělují do různých šuplíků. Buď budeš vědkyně, nebo umělkyně. Mae si ale žádný z nich nechtěla nechat zavřít.
Pro dívku, která vyrůstala v době amerického boje za občanská práva, nebyla myšlenka na kariéru astronautky samozřejmostí. První americkou astronautkou se stala Sally Ride až v roce 1983 a v tehdejších televizních představách o dobývání vesmíru dominovali muži. Jemison později opakovaně mluvila o tom, jak zásadní je, aby děti viděly možnosti, které jim společnost automaticky nepřisuzuje. Její vlastní cesta ukazuje, že schopnosti nejsou problém; podstatné bývá, kdo dostane příležitost je rozvinout.
V šestnácti na Stanfordu, potom medicína
Na Stanfordovu univerzitu nastoupila v šestnácti letech. V roce 1977 dokončila chemické inženýrství a také studium afroamerických studií. Nebyla to samoúčelná kombinace diplomů: vedle techniky ji zajímali lidé, jejich historie i společnost, ve které věda funguje. Na Cornellově univerzitě pak vystudovala medicínu a v roce 1981 získala lékařský titul. Ve stejnou dobu pokračovala v tanci, který pro ni nepředstavoval pouhou odpočinkovou aktivitu.
Jako lékařka získávala zkušenosti také mimo Spojené státy. Pracovala s uprchlíky v Kambodži a později působila jako zdravotnická pracovnice Peace Corps v západní Africe, zejména v Libérii a Sieře Leone. V takové práci nestačí mít načtenou učebnici. Člověk musí rozumět konkrétním podmínkám, improvizovat v rámci možností a umět jednat s lidmi, jejichž život je úplně jiný než jeho vlastní. Jemison si do další kariéry odnášela zkušenost s vědou, která má přímé důsledky pro lidské zdraví.
NASA nevybírala symbol. Vybírala odbornici
Když se Jemison přihlásila do programu NASA, nepřicházela jako někdo, kdo má hezký sen a čeká na splnění. Měla za sebou technické vzdělání, medicínu, mezinárodní praxi a zkušenost s fyzickou přípravou. NASA ji vybrala mezi kandidáty astronautského sboru v roce 1987. Následoval náročný výcvik zaměřený na systémy raketoplánu, bezpečnostní postupy, práci posádky a odborné úkoly na oběžné dráze.
Dne 12. září 1992 odstartoval raketoplán Endeavour na misi STS-47. Jemison na palubě pracovala jako specialistka mise, jejíž součástí byly vědecké experimenty. Když se dostala na oběžnou dráhu, stala se první černošskou ženou ve vesmíru. Je to historický okamžik, který se vejde do jedné věty. Příprava na něj však zabrala dlouhé roky studia a práce a její úloha byla mnohem širší než samotné prvenství. Mise trvala téměř osm dní a posádka se vrátila na Zemi 20. září.
Co dělá žena, která už byla ve vesmíru?
V roce 1993 odešla z NASA, ale to neznamenalo konec jejího profesního příběhu. Založila technologickou společnost a věnovala se projektům propojujícím vědu, vzdělávání a možnosti rozvoje. Její pozdější práce podporovala také zájem mladých lidí o technické obory. A jako zapálená fanynka Star Treku si dokonce zahrála v seriálu Star Trek: Nová generace, což je jedna z nejpůvabnějších životních odboček v historii astronautiky: žena, která opravdu letěla do vesmíru, si pak zahrála i ve fiktivním.
Jemison opakovaně upozorňuje na propojení vědeckého a kreativního myšlení. Vědecká práce vyžaduje představivost stejně jako disciplínu; bez schopnosti představit si něco, co ještě neexistuje, by ostatně nemohly vznikat ani kosmické programy. Tanec a chemické inženýrství proto v jejím životopise nepůsobí jako neslučitelné kapitoly, nýbrž jako různé způsoby poznávání světa.
Její příběh není návod, jak být výjimečná
U průkopnic bývá lákavé zakončit životopis povzbuzením, že každá z nás může dokázat cokoli, pokud bude dost chtít. Tak jednoduché to není. Jemison měla mimořádné schopnosti a obrovské pracovní nasazení, zároveň ale vstupovala do oborů, v nichž dlouho rozhodovaly překážky nesouvisející s talentem. Její úspěch proto není důkazem, že překážky neexistují. Je připomínkou, že je možné je měnit a že přístup ke vzdělání a příležitostem není maličkost.
Na jejích sedmdesátinách je možná nejhezčí něco jiného než slavná fotografie v astronautském obleku. Je to dlouhý život ženy, která se nikdy nespokojila s otázkou, čím by měla být. Zajímalo ji, co všechno může dělat. A ukázala, že odpověď nemusí být jen jedna.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o inspirativních ženách najdeš na Poudrée.
Zdroje: NASA – Dr. Mae Jemison [1], NASA – Mae C. Jemison, biographical data [2].
