Často máme tendenci hledat příčinu v tom druhém. V jeho povaze, chování nebo minulosti. Jenže opakování stejných situací napříč různými vztahy naznačuje, že nejde jen o konkrétního člověka. Spíš o způsob, jakým do vztahů vstupujeme a jak v nich reagujeme.
Nejde o chybu ani selhání. Spíš o naučené vzorce. Reakce, které se spouštějí automaticky – bez dlouhého přemýšlení. Vznikají z potřeby bezpečí, blízkosti nebo jistoty, ale ne vždy vedou k tomu, co si přejeme. A právě proto se mohou opakovat i tam, kde by člověk čekal jiný výsledek.
Důležité je, že opakující se situace nejsou důkazem špatného vztahu. Ani známkou toho, že „si vybíráme špatně“. Často jen ukazují, jak fungujeme v blízkosti druhého člověka. Jak reagujeme na nejistotu, na ticho, na změnu.
Ve chvíli, kdy si tohle uvědomíme, přestává jít o hledání viníka. A začíná jít o porozumění. Ne nutně o změnu hned teď, ale o schopnost všimnout si, že některé situace nejsou náhodné. A že i jejich opakování může být zprávou – ne obviněním.
Nezapomeňte - Čím lépe se navzájem znáte, tím spíš dokážete tyto situace zvládnout. A spoznávání toho druhého může být i zábava. Ideální formou hry na dlouhé zimní večery.
