Mezinárodní den tolerance připadá na 16. listopadu a původní definice UNESCO je překvapivě užitečná i mimo velká společenská témata. Tolerance podle ní není shovívavost, lhostejnost ani blahosklonné „já ti to dovolím“. Je to respekt k tomu, že lidé jsou různí a mají právo žít, myslet a vyjadřovat se jinak než ty.
Tohle zní jednoduše, dokud se slovo tolerance nepřestěhuje z deklarace do rodinné kuchyně, partnerského vztahu nebo kanceláře. Tam se totiž často smíchají tři úplně odlišné věci: respekt, souhlas a snášení.
Můžeš respektovat člověka a nesouhlasit s ním
Respekt nevyžaduje, abys své názory odložila do šuplíku. Můžeš uznat právo druhého člověka na jeho rozhodnutí a zároveň si myslet, že ty bys stejnou věc nikdy neudělala. Můžeš mít ráda kamarádku a nesouhlasit s tím, jak řeší vztahy. Můžeš respektovat rodiče a odmítnout jejich představu o tom, jak máš žít. Můžeš mít ráda partnera a přesto říct, že některé jeho chování je pro tebe nepřijatelné.
Dospělý vztah nepotřebuje absolutní shodu. Potřebuje prostor, ve kterém rozdíl automaticky neznamená útok.
Hranice nejsou opak tolerance
Tohle je místo, kde se ženy někdy dostanou do zvláštní pasti. Chceme být chápavé, nepůsobit tvrdě, dát druhému prostor a uznat, že každý něco prožívá. A tak místo hranice začneme vyrábět omluvenky.
Je unavený, proto je protivný. Má těžké období, proto může křičet. Kolega je prostě takový, proto mu znovu převezmu práci. Maminka to myslí dobře, proto může komentovat moje tělo pokaždé, když přijdu na návštěvu.
Porozumění okolnostem může vysvětlit chování. Nemusí ho automaticky učinit přijatelným. Hranice říká, co uděláš ty, když nastane určitá situace: rozhovor ukončíš, práci nepřevezmeš, na poznámku nereaguješ, z návštěvy odejdeš. Není to trest ani pokus druhého člověka převychovat.
„Každý má právo na názor“ není kouzelná propustka
Ano, lidé mají právo na vlastní názory. Stejně tak ale ostatní mají právo na reakci, nesouhlas nebo rozhodnutí, že určitou debatu vést nechtějí.
Tolerovat existenci jiného pohledu neznamená poskytnout mu nekonečný prostor u vlastního stolu. Pokud někdo pokaždé promění rodinnou večeři v hádku, nemusíš se účastnit jen proto, abys dokázala svou otevřenost.
Někdy je tolerantní právě to, že přestaneš druhého opravovat
Hranice mají samozřejmě i druhou stranu. Stejně jako nemusíš přijímat každé chování, nemusíš ani každé rozhodnutí druhého člověka předělávat podle sebe.
Dospělé dítě si může vybrat partnera, kterého by sis ty nevybrala. Kamarádka může utrácet peníze jinak než ty. Kolega může odmítnout společnou akci bez toho, aby poskytl třístránkové vysvětlení. Tolerance občas znamená připustit, že něco není tvoje věc.
Polož si dvě otázky: je to jiné, nebo je to škodlivé?
Velkou část konfliktů lze trochu zpřehlednit právě tímhle rozlišením. Jiný vkus, životní rytmus, politický názor, způsob trávení volného času nebo preference nejsou automaticky útok na tebe.
Naopak opakované ponižování, tlak, manipulace, nerespektování jasného ne nebo situace, ve které se bojíš vyjádřit vlastní potřeby, není potřeba přejmenovávat na „rozdílnost“, aby všechno vypadalo kultivovaněji.
Můžeš být otevřená a zároveň mít dveře
Možná je to nejlepší obraz tolerance. Otevřenost neznamená dům bez dveří, do kterého může kdokoli kdykoli vejít. Znamená možnost pustit dovnitř něco nového, poslouchat, přemýšlet a nepanikařit pokaždé, když svět nevypadá přesně podle našich představ.
A dveře pořád zůstávají tvoje. Můžeš je otevřít. Můžeš je přivřít. A pokud je někdo opakovaně vykopává, nemusíš tomu říkat tolerance.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o hranicích, vztazích a každodenní psychologii najdeš na Poudrée.
Zdroje: UNESCO – International Day for Tolerance [1], UNESCO – Declaration of Principles on Tolerance [2], Cleveland Clinic – How To Set Boundaries in Healthy Ways [3]. img ai generated







