Nosit tričko s logem, telefon bez fotoaparátu nebo gelové pero nebyla estetická volba, ale prostě součást života. A přestože dnes žijeme v jiném světě, některé věci z devadesátek v nás zůstaly. A potichu se k nim vracíme — pro ten zvláštní druh radosti, která nepotřebuje žádné zdůvodnění.
1. Gelová pera, která psala „hezčí písmo“
Byla to malá alchymie: najít pero, které psalo hladce, nezadrhávalo a dělalo se s ním dokonalejší písmo do deníčku. A ta radost, když jsme objevily barvu, kterou nikdo jiný neměl. Dnes máme klávesnice a dotykové displeje, ale touha po hezkém psaní se vrací v podobě plánovačů, bullet journalů a zvýrazňovačů, které voní po starých časech.
2. Vůně sprejů Impulse
Ten zvuk zacvaknutí víčka. Ta sladká mlha, která nás obklopila a okamžitě proměnila školní šatnu ve svět plný dospívání. Dnes je nosíme spíš v podobě parfémových mlh nebo niche vůní, ale každá z nás si pamatuje, jaký sprej byl „náš“. A když někde ucítíme podobnou vůni, je to jako na chvíli vejít do staré verze sebe.
ČTĚTE TAKÉ: Věci, které si ženy po třicítce kupují už jen samy sobě — a vůbec se za to nestydí
--
3. Barevné skřipce, které sotva držely vlasy
Velké, průsvitné, někdy až absurdně barevné. Ale byly naše. A nosily jsme je s hrdostí, i když už po hodině držely jen silou vůle. Návrat skřipců dnes je důkazem, že některé praktické věci se prostě nikdy neměly ztratit. A současné minimalistické verze jsou jen přiznaným upgradem něčeho, co fungovalo už tehdy.
4. Telefony bez internetu, které nikdo nemohl „závisle kontrolovat“
Ten zvuk otevírání Nokie. Hra Snake, která měla jen jeden level, ale stejně nás bavila. Telefon tehdy neznamenal úzkost z notifikací. Byl to nástroj. A někdy, když si dáme den offline, zjistíme, že ten klid, který jsme kdysi měly, nebyl nedostatkem — byl luxusem.
5. Nálepky, které se každému ukázaly jen jednou
Nálepky měly hodnotu, která se nedá srovnat s dnešními digitálními doplňky. Měly strukturu, vůni, někdy i třpytky. A hlavně: měly být použity jen jednou. Možná proto byly tak vzácné. Dnes možná sbíráme záložky, kartičky nebo papírnictví, ale ta fascinace drobností zůstala stejná.
ČTĚTE TAKÉ: 10 mikrosituací, ve kterých se cítíme jako bohyně (i když vypadáme jako rozcuchaná víla)“
--
6. Mix CD a kazety, které někdo vyráběl s láskou
Vypalování CD byla událost. Výběr písniček měl příběh. A kdo dostal kazetu sestavenou ručně, dostal vlastně dopis. Dnes máme playlisty, ale něco v nás stále touží po tom fyzickém gestu: po něčem, co lze držet v ruce a vědět, že si s tím někdo dal práci.
7. Copánky, třpytky a lesky na rty, které voněly jako ovoce
Nebyla v tom sofistikovanost. Byla v tom radost. A bezstarostnost, kterou dnes hledáme v minimalistických beauty rituálech. Možná už nevyrážíme do školy s třpytkami na tvářích, ale ten pocit, že jsme si dovolily být hravé, přežívá dodnes.
8. Papírové deníčky s malými zámky
Ten maličký klíček, který jsme vždycky ztratily. Tajné zápisky psané gelovým perem. Vzpomínky, které jsme nikdy neplánovaly ukazovat. Dnes je nahrazují aplikace nebo poznámky v telefonu, ale potřeba mít vlastní malý svět, do kterého nikdo nevidí, ta zůstává.
9. Plastové šperky a prstýnky měnící barvu podle nálady
Nebyl to módní doplněk. Byl to malý rituál. A i když dnes nosíme minimalistické zlato, občas nás ta stará touha po hravosti vrátí k něčemu barevnému, co nemá žádný hlubší význam — a právě proto je to krásné.
ČTĚTE TAKÉ: 10 malých sebeobjevů, které udělala každá žena po třicítce (ale většina se k nim nepřizná)
--
10. Čas, který se tehdy nezdál tak rychlý
Devadesátky byly pomalejší. Nebo to tak alespoň působilo. Dny měly dost prostoru, abychom je prožily celé. A možná právě proto se k nim tak rády vracíme — ne kvůli věcem, které jsme měly, ale kvůli pocitu, který v nás zůstává. Pocitu, kdy svět ještě uměl být jednoduchý.
Nostalgie není útěk
Je to jemná připomínka, že části našeho života, které nám tehdy připadaly obyčejné, dnes získaly cenu. A možná právě díky nim se umíme zastavit i v době, která běží rychleji než kdy dřív.
