Existuje zvláštní druh radosti, který se těžko přiznává nahlas. Kamarádka napíše, že dnes večer nakonec nedorazí. Schůzka se přesune. Návštěva odpadne. A ty odešleš zdvořilé „To je škoda, tak příště“, zatímco tvoje vnitřní já už dávno slavnostně obléká tepláky.
Na tom je nejpodstatnější, že s původními plány nemuselo být nic špatně. Nemusela ses jim vyhýbat ani si vymýšlet výmluvu. Prostě se ti najednou otevřelo několik hodin, které nikdo neobsadil, a ten prostor začal působit nesmírně přitažlivě.
Můžeš mít lidi ráda a přesto netoužit každý večer po společnosti
Někteří lidé načerpávají energii zejména v kontaktu s druhými, jiní potřebují více klidu a samoty. Většina z nás přitom není na jedné pevně dané straně. Jeden den si užiješ hlučnou večeři, druhý se po práci nejraději vrátíš domů a několik hodin nebudeš s nikým komunikovat.
Potřeba samoty není automaticky osamělost. Dobrovolně zvolený čas o samotě může být příjemný a obnovující, zatímco samota, kterou člověk nechce a nemůže změnit, může být bolestivá. Rozhodující bývá možnost volby a to, jak danou situaci prožíváš.
Proto se nemusíš cítit provinile, když tě po náročném dni potěší, že společenské povinnosti na chvíli ustoupily.
Volný večer chutná jinak, když přijde nečekaně
V kalendáři můžeš mít volný čas naplánovaný dopředu. Jenže jakmile se stane položkou v programu, někdy na něj začneš pohlížet jako na další úkol. Měla bys cvičit, uvařit, vyřídit něco praktického nebo se konečně věnovat koníčku, pro který sis předsevzala vyhradit více prostoru.
Nečekaně zrušený program má jiné kouzlo. Nic jsi nestihla připravit, nic jsi neslíbila a z ničeho nemusíš skládat účty. Můžeš si objednat jídlo, o které se nechceš dělit, pustit starý film nebo jít spát absurdně brzy.
Tenhle pocit nemusí být útěk od lidí. Někdy je to obyčejné potěšení z toho, že se můžeš rozhodnout teprve teď, co vlastně chceš dělat.
Opravdové zklamání a úleva se nevylučují
Můžeš být současně smutná, že kamarádku neuvidíš, a ráda, že dnes nemusíš nikam jezdit. Emoce nejsou hlasování, ve kterém smí vyhrát pouze jedna možnost.
U zrušených plánů často vstupuje do hry i příprava. Čas strávený cestováním, organizováním, výběrem oblečení nebo myšlenkou na pozdní návrat domů může převážit nad samotnou délkou setkání. Když program odpadne, zmizí s ním i tato organizační část.
A někdy je problém jen v načasování. Stejné setkání by tě v sobotu odpoledne nadchlo, ale ve čtvrtek po náročné práci už potřebuješ něco jiného.
Kdy se z radosti ze zrušených plánů stává signál, že něco nefunguje
Občasná úleva je běžná. Pokud se však dlouhodobě vyhýbáš všem kontaktům, ztrácíš zájem o aktivity, které tě dříve těšily, nebo se společenským situacím vyhýbáš především kvůli silnému strachu, stojí za to přemýšlet, co se děje.
Stejně tak může být užitečné zhodnotit, jestli nemáš kalendář přeplněný závazky, kterým přikyvuješ ze zvyku. Někdy nám totiž zrušený program přináší tak velkou úlevu hlavně proto, že jsme na něj už od začátku neměli kapacitu.
To ještě není důvod označovat se za introverta nebo stanovovat si nějakou diagnózu. Může to být obyčejná informace o vlastních potřebách.
Jak si podobnou radost dopřát i bez zásahu osudu
Jestli tě nečekaně získaný večer těší, můžeš si takový prostor občas vytvořit vědomě. Nemusíš ho naplánovat do poslední minuty. Stačí nechat některé hodiny skutečně volné, bez předsevzetí, která se automaticky promění v nový seznam povinností.
Zkus také rozlišovat mezi pozváním, na které máš opravdu chuť, a takovým, které přijímáš jen proto, aby ses nikoho nedotkla. Někdy je zdvořilé odmítnutí předem příjemnější pro všechny než pozdější doufání, že druhá strana akci sama zruší.
A pokud se plány zruší, nemusíš okamžitě hledat náhradní program. Volný čas nepotřebuje ospravedlnění svou užitečností.
Možná si dnes uděláš čaj, vytáhneš starou knihu a necháš telefon ležet. Možná půjdeš sama do kina nebo konečně vyzkoušíš recept, na který nikdo jiný neměl chuť. A možná neuděláš vůbec nic, což je v kalendáři plném událostí překvapivě luxusní položka.
Pokud tě dlouhodobá sociální izolace trápí, výrazně omezuje každodenní fungování nebo se přidává přetrvávající úzkost či ztráta zájmu o běžné činnosti, může být užitečné obrátit se na psychologa nebo jiného kvalifikovaného odborníka.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o vztazích, psychice a obyčejných radostech najdeš na Poudrée.
Zdroje: Frontiers in Psychology – Solitude and well-being, thematic research collection [1], American Psychological Association – Social connection and mental health [2].
