Víkend má zvláštní pracovní podmínky. Celý týden čekáš, až přijde. A když přijde, okamžitě začneš řešit, jestli ho využíváš dost dobře. Měla bys někam jet. Vidět se s lidmi. Cvičit. Uklidit. Nakoupit. Něco zažít. Protože „jen jsem byla doma“ zní v naší hlavě skoro jako přiznání k promarněnému dni.
Jenže samota a osamělost nejsou totéž a čas o samotě nemusí automaticky znamenat horší den. Výzkum ukazuje, že prožitek samoty výrazně závisí na okolnostech, člověku i kvalitě jeho vztahů; jiné studie zase ukazují, že tzv. pozitivní solitude může být spojena s příznivějšími aspekty subjektivní pohody.
Největší problém někdy začne až ve chvíli, kdy se porovnáš
Do tří odpoledne jsi spokojená. Pak otevřeš telefon. Kamarádka je na výletě. Někdo snídal v nové kavárně. Jiná žena už byla na pilates, trhu, obědě a podle fotografie pravděpodobně ještě stihla být šťastná v béžovém kabátu.
Ty máš na sobě tričko od rána. A najednou se z příjemného klidu stane „měla jsem něco dělat“. Přitom se nezměnila tvoje sobota. Změřila ses jen cizím metrem.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Odpočinek nemusí být aktivita převlečená za odpočinek
Tady jsme velmi vynalézavé.
„Odpočinu si při józe.“„Vyčistím si hlavu úklidem.“„Půjdu na procházku, aspoň udělám kroky.“
Všechno jsou to skvělé věci. Jenže někdy skutečný odpočinek vypadá mnohem méně instagramově. Ležíš. Čteš. Díváš se z okna. Usneš. Nedokončíš seriál produktivním zamyšlením nad jeho tématem. Prostě ho sleduješ.
Dobrovolný čas o samotě může chutnat úplně jinak než izolace
A to je důležitý rozdíl. Pokud jsi doma proto, že chceš, a večer se cítíš klidnější, odpočatá nebo spokojená, není potřeba sobotu zachraňovat. Pokud ale zůstáváš sama, protože se bojíš lidí, ztrácíš chuť dělat věci, které jsi dřív měla ráda, nebo se izolace stává dlouhodobým zdrojem trápení, je to jiná situace.
Výzkum solitude skutečně ukazuje, že její emoční dopad není univerzální. Záleží mimo jiné na tom, zda je samota zvolená, jak ji člověk interpretuje a v jakém sociálním kontextu žije.
Takže co jsi dnes udělala?
Možná nic velkého. A možná jsi právě poprvé za šest dní nemusela reagovat na nikoho. Nemusela jsi nikam dorazit. Nemusela jsi být zajímavá. Nemusela jsi svůj čas převést na výsledek.
To není prázdný den. To je den, který nebyl celý rozebraný ostatními lidmi a povinnostmi. A pokud jsi ho strávila v teplákách, s kávou a seriálem? Sobota přežila. Ty také. Nikdo nemusí dostat certifikát o správném využití víkendu.
Důležitá poznámka: Dobrovolný čas o samotě je běžnou součástí života a může být příjemný. Pokud se ale dlouhodobě izoluješ, ztrácíš zájem o lidi nebo činnosti, které ti dříve přinášely radost, případně se objevuje výrazná úzkost či depresivní nálada, je vhodné promluvit si s psychologem, psychiatrem nebo praktickým lékařem.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o odpočinku, psychice a životě bez povinnosti každou hodinu optimalizovat najdeš na Poudrée.
Zdroje: The Journals of Gerontology – Social relationship quality buffers negative affective correlates of everyday solitude [1], Journal of Health Psychology – Positive solitude moderates the relationship between cognitive and affective factors of subjective well-being among young adults [2], Cognition and Emotion – Reframing Time Spent Alone: Reappraisal Buffers the Emotional Effects of Isolation [3]. , img ai generated
