Konkurz, který se natáčel v hotelové koupelně
Když se v roce 2004 hledal představitel hlavní role seriálu House M.D., tvůrci chtěli „skutečného Američana“. Britští herci podle nich neměli dostatečně přesvědčivý přízvuk. Ironie? Muž, který je nakonec ohromil, byl Angličan tělem i duší.
Hugh Laurie byl tehdy v Namibii. Neměl profesionální studio ani perfektní světlo. Postavil kameru do hotelové koupelny – jediné místnosti s dostatečným osvětlením – vzal deštník jako provizorní hůl a natočil dvě scény. Omluvil se za amatérské podmínky.
Producent Bryan Singer byl ohromen. „To je přesně ten americký herec, kterého hledáme,“ prohlásil. Netušil, že sleduje Brita s oxfordským vzděláním.
Ta kazeta změnila všechno.
Z respektovaného seriálu globální fenomén
První epizoda neměla explozi sledovanosti. Sedm milionů diváků je slušné číslo, ne revoluce. Postupně se ale z House stal celosvětový fenomén – přes 80 milionů diváků napříč zeměmi. Guinnessova kniha rekordů označila Laurieho za nejsledovanějšího hlavního herce v televizi své doby.
Celkem 177 epizod. Osm sezon. Téměř každá scéna stála na něm.
Byl to typ role, který herec dostane jednou za život. A zároveň role, která si ho pomalu začala brát.
Mezi Londýnem a Los Angeles: cena za úspěch
Natáčení probíhalo v Los Angeles. Jeho rodina zůstala v Londýně. Devět měsíců v roce byl šest tisíc mil od domova. Budíček v pět ráno. Šestnáctihodinové dny. Prakticky každá scéna s jeho přítomností.
Laurie otevřeně mluvil o tom, že s depresí bojoval už v devadesátých letech. Ale tlak seriálu, izolace a rutina vše prohloubily. Popsal období, kdy měl „velmi, velmi temné dny“. Ironie byla krutá – muž, který hrál cynického lékaře plného bolesti, sám zápasil s vlastními stíny.
Některé hranice se začaly rozmazávat. Americký přízvuk si držel i mezi záběry. Jako by bylo jednodušší zůstat Housem než se vracet k sobě.
Motorka, blues a ticho mezi řádky
V časných ranních hodinách projížděl Los Angeles na své Triumph Bonneville. Proud vzduchu, rychlost, prázdné ulice. Říkal, že ten pocit „odfoukne starosti z těla“. Byla to forma terapie.
Po skončení seriálu v roce 2012 nezmizel. Jen zpomalil. Na několik let ustoupil z hollywoodského kolotoče a věnoval se hudbě. Bluesová alba. Turné. Menší, zvláštnější role – například v The Night Manager, za kterou získal Zlatý glóbus.
Nepřestal být talentovaný. Jen přestal běžet podle cizího tempa.
Proč nás přitahují komplikovaní muži?
Teď ta nepohodlná otázka.
Proč nás Gregory House fascinoval víc než dokonalý romantik? Proč nás přitahují muži, kteří mají v sobě stín?
Psychologie mluví o archetypu „zraněného génia“. Inteligence, schopnost vidět svět jinak, kombinovaná s emoční rezervovaností, vytváří napětí. A napětí je přitažlivé. Když se k tomu přidá zranitelnost pod povrchem, vzniká kombinace, která působí hluboce lidsky.
Ale je důležité rozlišovat.
Fascinace komplexitou není totéž jako romantizace bolesti. Temnota sama o sobě není sexy. To, co nás přitahuje, je síla ji nést. Schopnost tvořit, pracovat, hrát, i když je těžko.
Hugh Laurie nebyl přitažlivý proto, že bojoval s démony. Byl přitažlivý proto, že o nich dokázal mluvit a přesto pokračovat.
Muž, který si nesl krásný, ale těžký kámen
Sám Laurie jednou přirovnal roli House k „krásnému, ale nesmírně těžkému kameni“. Nemůžeš ho odložit, protože je příliš vzácný. Ale nemůžeš předstírat, že tě nedrtí.
Možná nás nepřitahuje temnota. Možná nás přitahuje autenticita. A možná je největší charisma právě v tom, že někdo není jednoduchý. Že není dokonale uhlazený. Že je lidský.
A to je přitažlivější než jakákoli dokonalost.
foto wikimedia commons
