A pak tě napadne otázka, která dokáže člověku vrtat hlavou celé roky: On vážně nevidí, co dělá? Nebo to ví moc dobře a jen to nikdy nepřizná? Jednoduchá odpověď neexistuje.
Někteří lidé s výraznými narcistickými rysy mají překvapivě dobré povědomí o tom, jací jsou a jak je ostatní vnímají. Jiní vidí jednotlivé konflikty, ale vůbec je nespojí do jednoho vzorce. A někdo může být přesvědčený, že problém skutečně vzniká všude kolem něj.
Nejdřív jedna brzda: každý sobec není narcista
Slovo „narcista“ se dnes používá skoro stejně volně jako „toxický“. Nepříjemný ex? Narcista. Šéf, který miluje vlastní hlas? Narcista. Kamarádka, která se půl hodiny baví jen o sobě? Jasná diagnóza.
Jenže narcistické rysy a narcistická porucha osobnosti nejsou totéž. Narcistická porucha osobnosti je klinická diagnóza spojená s dlouhodobým vzorcem grandiozity, potřebou obdivu, pocitem nároku, mezilidskými obtížemi a narušenou empatií.
Současný klinický pohled navíc zdůrazňuje, že narcistická patologie není jedna jednoduchá karikatura hlučného člověka přesvědčeného o své výjimečnosti; může zahrnovat grandiózní i zranitelné projevy a výrazné problémy s regulací sebeúcty.
Takže ne, z toho, že partner špatně snáší kritiku nebo kolega chce být středem pozornosti, diagnózu neuděláš. Pro naši otázku je ale zajímavé něco jiného: člověk může mít narcistické rysy a přitom o nich vědět mnohem víc, než bychom čekali.
Ano, někdy velmi dobře ví, jak působí
Jedna známá studie Eriky Carlson, Simine Vazire a Thomase Oltmannse zkoumala, jak lidé s vyšší mírou narcismu vnímají sami sebe a jak si myslí, že je vidí ostatní. Výsledky byly překvapivé: účastníci s vyšším narcismem si do určité míry uvědomovali, že je ostatní nehodnotí tak pozitivně jako oni sami sebe, a měli povědomí i o své narcistické reputaci.
To nabourává pohodlnou představu, že narcistický člověk žije v úplné nevědomosti. Někdo může vědět, že ho okolí považuje za arogantního, soutěživého nebo zaměřeného na sebe, a přesto v tom nemusí vidět problém. Další výzkum Carlsonové naznačil, že lidé s vyšším narcismem mohou některé typicky narcistické charakteristiky sami hodnotit poměrně pozitivně.
„Ano, jsem náročný. Proto jsem úspěšný.“ „Lidé mě považují za arogantního, protože říkám věci narovinu.“ „Jsem sobecký? Možná. Aspoň se nenechám využívat.“ Sebepoznání tedy ještě neznamená, že člověk dojde ke stejnému závěru jako ty.
Může vidět chování, ale úplně jinak si vysvětlovat jeho příčinu
Tady se dostáváme k mnohem známějšímu zážitku. Připomeneš mu něco, co udělal, a on to vlastně nepopře. Jen během několika minut vznikne vysvětlení, ve kterém jeho chování začne působit téměř nevyhnutelně.
Křičel, protože jsi ho vyprovokovala. Zalhal, protože bys pravdu stejně nezvládla. Ponížil tě před ostatními, protože sis potřebovala uvědomit realitu. Ignoroval tvoje potřeby, protože měl mnohem závažnější problémy.
Nemusí přitom vždycky sedět doma a vědomě konstruovat lež. Klinické práce o narcistické poruše popisují obtíže se sebereflexí, regulací sebeúcty a schopností zpracovávat vlastní negativní emoce či nedostatky. Kritika tak může být prožívána jako mimořádně ohrožující a následné vysvětlování může fungovat i jako obrana vlastního obrazu o sobě.
To chování vysvětluje. Neomlouvá ho.
Proto může hádka připomínat nekonečný soudní proces
Možná jsi někdy zažila rozhovor, ve kterém jsi přišla s jednou jednoduchou výtkou a po hodině se řešilo datum, přesná formulace jedné věty, tón, kterým jsi ji pronesla, něco podobného, co jsi udělala před dvěma lety, a nakonec skutečnost, že ty sama rozhodně nejsi dokonalá.
Na tom je nejvíc vyčerpávající, že čím víc vysvětluješ, tím větší množství materiálu dodáváš k další debatě. V určité chvíli už nehledáte odpověď na otázku „ublížilo ti moje chování?“, ale bojujete o to, čí interpretace reality bude platit.
A právě tady může být užitečnější přestat řešit, jestli druhý člověk opravdu chápe úplně všechno, a začít sledovat něco mnohem praktičtějšího. Dokáže říct: „Tohle jsem udělal a nebylo to v pořádku“ bez okamžitého „ale“? Zajímá ho dopad jeho chování? Dokáže po konfliktu něco skutečně změnit?
„Vím, že jsem narcista“ ještě není vítězství
Sebereflexe může znít působivě. „Já vím, že jsem komplikovaný.“ „Vím, že mám problém s empatií.“ „Jo, jsem narcista, říkali mi to už všichni.“
Jenže pojmenovat vlastní vzorec a převzít za něj odpovědnost jsou dvě různé věci. Pokud člověk své chování dokonale popíše a pak v něm pokračuje se slovy „takový prostě jsem“, nezískala jsi změnu. Získala jsi pouze přesnější popisek na stejné krabici.
A změna není nemožná. Současná literatura popisuje psychoterapeutické přístupy zaměřené na patologický narcismus a existují i klinické případy výrazného dlouhodobého zlepšení. Zároveň ale zůstává evidence léčby omezenější než u řady jiných psychických obtíží a zásadní roli hraje ochota člověka zůstat v terapii, reflektovat vlastní chování a skutečně na něm pracovat.
Možná se tedy ptáš na špatnou otázku
„Ví, že je narcista?“ zní jako otázka, jejíž odpověď by mohla všechno vyřešit. Kdyby nevěděl, možná mu to stačí správně vysvětlit. Kdyby věděl, konečně bys měla důkaz, že to všechno dělá schválně.
Jenže lidská psychika nebývá tak čistá. Člověk může něco vědět a současně si to ospravedlňovat. Může na několik minut uvidět vlastní podíl a pak se vrátit k mnohem pohodlnější interpretaci. Může skutečně prožívat sám sebe jako poškozeného a zároveň působit škodu ostatním.
Proto je nakonec užitečnější otázka jiná: Co se stane, když mu řekneš, že ti jeho chování ubližuje?
Nemusí se vším okamžitě souhlasit. Nemusí se ani cítit dobře. Ale pokud se každý pokus o rozhovor opakovaně promění v útok na tebe, pokud odpovědnost vždycky někam zmizí a změna zůstává jen u slibů, není až tak podstatné, jak přesně zní diagnóza v jeho hlavě.
Pochopit, proč někdo něco dělá, může přinést úlevu. Nemusí tě to ale zavázat k tomu, abys totéž snášela dál.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o psychologii, vztazích a chování, které nás dokáže dokonale zmást, najdeš na Poudree.cz.
Zdroje: Carlson, Vazire & Oltmanns – You Probably Think This Paper’s About You: Narcissists’ Perceptions of Their Personality and Reputation [1], Carlson – Honestly Arrogant or Simply Misunderstood? Narcissists’ Awareness of Their Narcissism [2], Caligor, Levy & Yeomans – Narcissistic Personality Disorder: Diagnostic and Clinical Challenges [3], Weinberg & Ronningstam – Narcissistic Personality Disorder: Progress in Understanding and Treatment [4], Choi-Kain – A Mentalizing Approach for Narcissistic Personality Disorder [5], Ronningstam et al. – Narcissistic Personality Disorder: Patterns, Processes, and Indicators of Change in Long-Term Psychotherapy [6], foto shutterstock
