Dnes je Evropský den jazyků. Letošní motto zní „Languages unite“ a Evropská komise připomíná nejen hodnotu jazykové rozmanitosti, ale i to, že jazyky ovlivňují, jak spolu lidé komunikují a jak se do společnosti zapojují. Evropa ostatně není jeden jazykový pokoj s několika přízvuky, ale obrovská skříň plná úplně jiných způsobů, jak pojmenovat svět.
A některá slova jsou krásná právě tím, že se do češtiny přeložit dají — jen ne úplně jedním slovem.
1. Saudade – když ti něco chybí a zároveň je v tom něco krásného
Portugalština má saudade. Cambridge ho překládá jako touhu, stesk nebo pocit, že ti někdo či něco chybí. Jenže v běžném kulturním používání bývá saudade trochu bohatší: může v sobě nést stesk po člověku, místu nebo době, která se možná už nevrátí.
Je to ten pocit, když najdeš fotku z dovolené před deseti lety a najednou ti nechybí jen konkrétní pláž. Chybí ti i žena, kterou jsi tehdy byla.
2. Sobremesa – chvíle, kdy je jídlo dávno snědené, ale nikdo nechce vstát
Španělské sobremesa označuje čas po jídle, kdy lidé zůstávají u stolu a dál si povídají. Cambridge ho velmi prakticky překládá jako dobu po obědě, kdy se u stolu zůstává kvůli rozhovoru.
My na to máme větu: „Ještě si dáme kafe?“ A pak sedíme další dvě hodiny. Sobremesa.
3. Hygge – ne, není to jen svíčka a béžový svetr
Dánské hygge se v posledních letech stalo skoro exportním produktem. Cambridge ho popisuje jako pocit útulnosti, tepla, pohodlí a bezpečí spojený s jednoduchými příjemnými věcmi a časem s blízkými.
Takže ano, může u toho být svíčka. Ale stejně hygge může být nedělní snídaně v pyžamu, pizza s kamarádkou nebo chvíle, kdy venku prší a ty nikam nemusíš.
4. Fernweh – stesk po místě, kde právě nejsi
Němčina má nádherný protějšek k Heimweh, stesku po domově. Fernweh se používá pro touhu po vzdálených místech, cestování a něčem, co je „někde tam“. Je to moment, kdy sedíš v úterý v kanceláři, otevřeš fotku malé řecké vesnice a na patnáct minut mentálně přestaneš existovat v tabulce Excelu.
Není to úplně „chci dovolenou“. Je to spíš: chybí mi někde, kde zrovna nejsem.
5. Sisu – když už nechceš, ale pořád jdeš
Finština má sisu, slovo spojované s vytrvalostí, odolností a schopností pokračovat i ve chvíli, kdy situace není zrovna příjemná. V češtině bychom možná řekly „vnitřní síla“, „houževnatost“ nebo prostě: „Tak jo. Ještě to dodělám.“
Jenže sisu je právě ta kombinace tvrdohlavosti a odhodlání, kterou někdy objevíš až ve chvíli, kdy ji potřebuješ.
6. Tsundoku – knihy, které sis koupila a samozřejmě je jednou přečteš
Japonské tsundoku označuje hromadění knih, které člověk nakupuje, ale zatím nepřečetl. Konečně jazykový termín, který přesně popisuje noční stolek poloviny lidstva. Nejsou to nepřečtené knihy. Jsou to budoucí možnosti. A prosím, nebudeme diskutovat o tom, že jich je momentálně sedmnáct.
7. Meraki – když do něčeho dáš kus sebe
Řecké meraki se používá pro dělání něčeho s péčí, láskou a osobním zaujetím. Vařit, tvořit, zařizovat, psát nebo cokoli dělat tak, že je ve výsledku trochu vidět člověk, který to dělal. Čeština na to má krásné spojení: „dala do toho srdce“.
Možná tedy vůbec nevadí, že nemáme na každý pocit jedno dokonalé slovo. Někdy je naopak krásné, že potřebujeme celou větu.
Jazyk totiž není jen slovník. Je to způsob, jakým si navzájem vysvětlujeme, co přesně se nám právě děje uvnitř.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o lidech, pocitech a zvláštních věcech, které stojí za pojmenování, najdeš na Poudrée.
Zdroje: European Commission – European Day of Languages 2026 [1], Cambridge Dictionary – Saudade [2], Cambridge Dictionary – Sobremesa [3], Cambridge Dictionary – Hygge [4]. , img ai generated