Jenže člověk v hluboké krizi často nepotřebuje perfektní větu. Potřebuje, aby jeho slova někdo vzal vážně, zůstal s ním a pomohl mu dostat se k další podpoře.
Dnes je Světový den prevence sebevražd. WHO pro roky 2024–2026 zvolila téma Changing the Narrative on Suicide a letošní výzvu Start the Conversation. Smyslem je mimo jiné omezovat stigma a nahrazovat ticho otevřeným, soucitným rozhovorem. WHO uvádí, že sebevražda si celosvětově vyžádá více než 720 tisíc životů ročně.
Tohle tedy není článek o tom, jak se během pěti minut stát terapeutkou.
Je o chvíli, kdy máš o někoho strach a potřebuješ vědět, co můžeš udělat jako člověk, který právě sedí vedle něj.
„To snad nemyslíš vážně" je jedna z vět, které raději spolknout
Když někdo řekne, že už nechce žít, může tě zaplavit strach. A právě strach někdy vyrobí věty jako „prosím tě, neblázni", „vždyť máš krásný život" nebo „mysli na svoje děti". Záměr je pochopitelný: chceš mu připomenout důvody, proč zůstat.
Pro člověka v krizi ale může taková reakce znít jako potvrzení, že jeho stav nikdo nechápe nebo že ještě navíc selhává, protože necítí vděčnost za věci, které by ho údajně měly dělat šťastným.
Česká organizace Nevypusť duši doporučuje pocity nezlehčovat, nedramatizovat je a nevytvářet pocit viny. Místo toho je důležité naslouchat a brát to, co člověk říká, vážně.
Můžeš se zeptat přímo
Jedna z nejčastějších obav zní: co když se zeptám na sebevraždu a tím mu ten nápad vložím do hlavy? Právě kvůli tomu lidé někdy krouží kolem tématu velmi dlouho.
„Nemáš nějaké černé myšlenky?"
„Neděláš hlouposti?"
Jenže jasná otázka může dát člověku prostor říct, co se skutečně děje. Nevypusť duši doporučuje ptát se citlivě, ale přímo, například zda člověk přemýšlí o tom, že by tu nebyl nebo že by si ublížil. Nemusíš tu otázku obalovat deseti minutami vysvětlování.
Můžeš říct: „Mám o tebe strach. Přemýšlíš o tom, že by sis ublížil nebo že bys nechtěl žít?"
Nemusíš mít odpověď. Potřebuješ poslouchat
Když ti někdo začne popisovat, jak zle mu je, možná v hlavě okamžitě hledáš řešení.
Změň práci. Rozejdi se s ním. Jeď někam na týden. Zavolej psychologovi. Začni sportovat.
Jenže člověk, který právě otevřel velmi bolestivé téma, nemusí potřebovat plán během prvních třiceti sekund. Někdy stačí říct: „Tohle musí být strašně těžké. Jsem ráda, že jsi mi to řekl. Jsem tady." A potom skutečně chvíli mlčet.
Poslouchání není málo. Je to způsob, jak člověku ukázat, že kvůli tomu, co právě řekl, nezmizíš ani ho nezačneš soudit.
Neslibuj, že to zůstane jen mezi vámi, pokud máš strach o jeho život
Možná tě požádá: „Nikomu to neříkej." V běžné důvěrné konverzaci bychom takovou prosbu respektovaly.
Při bezprostředním ohrožení ale bezpečí dostává přednost před tajemstvím. Nemusíš kolem člověka svolat celé příbuzenstvo, ale je v pořádku zapojit odbornou pomoc nebo dalšího člověka, který může zůstat nablízku.
Nevypusť duši doporučuje nabídnout pomoc, ale zároveň připomíná, že blízký člověk nemůže nahradit odborníka. Můžeš říct: „Nechci tě zradit, ale mám o tebe opravdu strach. Pojďme najít někoho, kdo nám teď pomůže."
Nabídni konkrétní pomoc místo věty „kdyby něco, ozvi se"
„Kdybys něco potřeboval, zavolej." Je to dobře míněné. Člověk v hluboké krizi ale nemusí mít energii vymyslet, co přesně potřebuje, najít číslo a udělat první krok. Konkrétnější může být: „Můžu ti pomoct zavolat na krizovou linku?" nebo „Chceš, abych s tebou zůstal, než se spojíme s někým, kdo tomu rozumí?"
Pokud nejde o bezprostřední ohrožení, můžeš pomoci najít psychologa, psychiatra, krizové centrum nebo praktického lékaře a nabídnout doprovod. Malá praktická pomoc může být v takové chvíli mnohem použitelnější než perfektní motivační řeč.
Pokud máš pocit, že je člověk v bezprostředním nebezpečí, nečekej
Tady není potřeba zjišťovat, zda nejsi „moc dramatická".
Pokud máš vážnou obavu, že si člověk může bezprostředně ublížit, zůstaň s ním a volej zdravotnickou záchrannou službu na 155. Doporučení Nevypusť duši výslovně uvádí při podezření na bezprostřední ohrožení zdraví nebo života volat právě 155.
V takové chvíli není tvým úkolem určit, „jak moc vážné" to je. Tvým úkolem je dostat k němu pomoc.
A nezapomeň, že i člověk, který pomáhá, může potřebovat podporu
Když ti někdo blízký řekne, že nechce žít, může to otřást i tebou. Můžeš mít strach usnout, kontrolovat telefon, cítit odpovědnost za každý jeho další krok a přemýšlet, jestli jsi něco nepřehlédla.
Nemusíš to nést sama.
Linka první psychické pomoci je určená nejen lidem v krizi, ale také blízkým, kteří chtějí poradit, jak situaci zvládnout. Je dostupná na čísle 116 123, zdarma po celé České republice; aktuální informace služby ji uvádějí jako nonstop linku.
Možná nejdůležitější věta letošního Světového dne prevence sebevražd zní překvapivě obyčejně: začít rozhovor.
Nemusíš při něm všechno vyřešit.
Stačí člověka slyšet, brát ho vážně a nenechat ho v nejhorší chvíli samotného s tím, co právě řekl.
Pokud ty sama přemýšlíš o sebevraždě nebo máš pocit, že už situaci nezvládáš, nemusíš na ni zůstávat sama.
Pro dospělé je v ČR zdarma dostupná Linka první psychické pomoci 116 123.
Děti, mládež a studující do 26 let mohou volat Linku bezpečí 116 111.
Při bezprostředním ohrožení života volej 155.
Tento článek nenahrazuje odbornou psychologickou, psychiatrickou ani krizovou péči. V případě negativních myšlenek se vždy obraťte na odbornou pomoc na výše uvedených telefonných číslech, nebo vyhledejte psychologickou nebo psychiatrickou pomoc přímo ve svém okolí.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o duševním zdraví najdeš na Poudree.cz. Zdroje: 1. World Health Organization – World Suicide Prevention Day: who.int – World Suicide Prevention Day. 2. Nevypusť duši – Sebevražda: jak podpořit blízkou osobu a varovné signály: nevypustdusi.cz. 3. Linka první psychické pomoci: linkapsychickepomoci.cz. 4. Linka bezpečí: linkabezpeci.cz.
