Někdy odmítneš pozvání a okamžitě začneš sama sebe soudit. Jsem asociální? Nudná? Stárnu? Neměla bych se přece těšit? Možná vůbec nic z toho. Možná už jsi jen celý den přijímala podněty, reagovala na lidi a používala energii, kterou sociální kontakt skutečně stojí.
Psychologové často popisují rozdíl mezi introvertnějším a extrovertnějším fungováním právě přes zdroje stimulace a způsob, jakým lidé obnovují energie. Introvertněji založeným lidem může po dlouhém dni meetingů, hlučných prostor nebo společenského kontaktu vyhovovat klid a samota, zatímco extrovertnější lidé často energii získávají právě ze společnosti. Ve skutečnosti ale většina lidí neleží na čistém jednom konci škály a potřeba kontaktu se může měnit i podle situace.
Sociální kapacita není morální vlastnost
Když máš vybitý telefon, neříkáš o něm, že je špatný člověk. Dáš ho nabít. U sebe máme podivnou tendenci dělat přesný opak. Po celém dni komunikace si všimneš, že chceš ticho, a místo ticha si ještě přidáš pocit viny.
Jenže potřeba být chvíli sama nemusí znamenat, že nemáš ráda přátele nebo partnera. Někdy jen potřebuješ přestat odpovídat. Dokonce i na úplně nevinné otázky.
„Co budeme jíst?“ Nevím.„Co chceš pustit?“ Nevím.„Jsi v pohodě?“ ANO, JEN PROSÍM PĚT MINUT NIC NECHTĚJ.
Klid neznamená automaticky osamělost
Samota může být příjemná a osamělost bolestivá. Nejsou to stejná slova. Můžeš strávit sobotu sama doma a cítit se dokonale dobře. A můžeš stát mezi dvaceti lidmi a cítit se neuvěřitelně sama. Proto nemá příliš smysl hodnotit svůj společenský život pouze počtem večerů venku.
Mnohem zajímavější je, co se děje potom. Vrací ti čas o samotě energii? Máš po něm chuť znovu kontaktovat lidi? Nebo se naopak stahuješ čím dál víc, i když tě to samotnou trápí?
Nemusíš si zasloužit večer doma tím, že jsi dost unavená
Tohle je možná nejhezčí věta, kterou si můžeš dovolit. „Dnes nepřijdu. Potřebuju být doma.“ Bez fiktivní bolesti hlavy. Bez imaginární rodinné návštěvy. Bez složitého alibi. Tvoje kapacita není veřejný majetek. A skutečně dobrý vztah obvykle přežije jedno úterý, kdy se místo vína s kamarádkou rozhodneš sedět doma v teplákách a nemluvit vůbec s nikým.
Zítra jí možná pošleš čtrnáctiminutovou hlasovku. Rovnováha byla obnovena.
Důležitá poznámka: Potřeba času o samotě je běžná a sama o sobě neznamená psychický problém. Pokud se ale dlouhodobě izoluješ, ztraãíš zájem o lidi a činnosti, které ti dříve přinášely radost, nebo ti kontakt s druhými vyvolává výraznou úzkost, stojí za to promluvit si s psychologem, psychiatrem nebo praktickým lékařem.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o psychice, vztazích a životě mezi lidmi najdeš na Poudrée.
Zdroje: Cleveland Clinic – What Is an Introvert? Traits and Insights [1], American Psychological Association – Personality [2].
