Neustálé vysvětlování a obhajování se
Když máš pocit, že musíš ke každému rozhodnutí přidat dlouhé vysvětlení, často tím nechtěně říkáš: nejsem si jistá, tak to raději obhájím předem.
Respekt nevzniká z množství argumentů, ale z jistoty, s jakou mluvíš. Krátká, klidná věta má větší váhu než deset dodatků, proč to vlastně dává smysl.
Zkus si všímat, kolikrát říkáš „jen jsem chtěla…“, „možná se mýlím, ale…“. Často to vůbec není potřeba.
Přehnaná ochota všechno zachraňovat
Pomáhat je skvělé. Zachraňovat pořád dokola už méně.
Když na sebe automaticky bereš cizí úkoly, opravuješ chyby za ostatní nebo vykrýváš chaos v týmu, můžeš si získat pověst spolehlivé osoby – ale ne nutně respektované.
Dlouhodobě totiž vzniká dojem, že všechno zvládneš, všechno uneseš a vlastně nic není problém. A to často vede spíš k dalšímu zatížení než k uznání.
Souhlas, i když vnitřně nesouhlasíš
Přikyvovat je někdy jednodušší než jít do konfliktu. Jenže pokud souhlasíš navenek a vnitřně nesouhlasíš dlouhodobě, začne to být vidět – na energii, motivaci i výsledcích.
Respekt nevzniká z bezvýhradného souhlasu, ale z čitelnosti. Lidé nepotřebují, aby ses vždy shodla. Potřebují vědět, kde stojíš.
To neznamená být ostrá nebo konfliktní. Stačí říct: „Tady to vidím jinak,“ / „Tohle mi nedává smysl.“
I klidný nesouhlas je forma respektu.
Zlehčování vlastní práce
„To nic nebylo.“
„To byla jen náhoda.“
„To by zvládl každý.“
Možná to říkáš ze skromnosti. Možná proto, že nechceš působit namyšleně. Výsledek je ale často stejný: ostatní začnou tvou práci vnímat jako samozřejmost.
Respekt se nebuduje chvástáním, ale tím, že svou práci nebagatelizuješ. Když ty sama mluvíš o svých výsledcích jako o maličkostech, okolí tě bude brát doslova.
Respekt nevzniká tlakem, ale konzistencí
Důležité je říct jednu věc: respekt si nevynutíš jedním rozhovorem ani jedním rozhodnutím. Vzniká z dlouhodobé shody mezi tím, co říkáš, co děláš a co toleruješ.
Často nejde o to „dělat víc“, ale:
méně se omlouvat za svou existenci,
mluvit jasněji,
stát si za svým klidně, ne agresivně.
Respekt nezačne ve chvíli, kdy se změní ostatní. Začne ve chvíli, kdy přestaneš sama sebe zmenšovat.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
"Tohle už není moje věc." 7 vět, kterými moudré ženy uzavírají chaos
Proč je někdy lepší prostě se na všechno vykašlat (a dát si vanu)
Jak se nezbláznit z lidí, kteří ti chtějí pomoct za každou cenu (i když o to nestojíš)
Zdroj: Psychology Today, Self, APA, Byrdie
