Když se laskavost změní v únavu
Na začátku vztahu dáváme ze srdce. Protože chceme, aby to fungovalo. Jenže když se dávání stane jednostranným, začíná tichý přepočet: „Všechno dělám já.“
A pak přichází první myšlenka, která bolí: „Možná mu na tom tolik nezáleží.“
Psycholožka Susan Winter tomu říká „emoční účetnictví“ – když začneme sledovat, kdo víc dává, protože cítíme nerovnováhu. Není to msta ani vypočítavost. Je to pokus znovu najít rovnováhu, kterou jsme ztratily.
Láska bez reciprocity dlouho nevydrží
Vztah, kde jeden dává a druhý jen přijímá, se tváří klidně. Ale pod povrchem roste únava. A tak se ta osoba, která vždy všechno zařídí, začne pomalu ale jistě vytrácet – nejdřív z plánů, pak z emocí, nakonec ze vztahu.
Když si partner zvykne, že všechno funguje tak nějak samo, obvykle zapomíná, že někdo tu energii pořád dodává. A vztah bez výměny energie je jen hezký pokoj s prázdnými skleničkami po víně.
Jak poznat, že vedete emoční účet
Máte pocit, že kdyby se teď vztah rozpadl, vy byste přišly o víc.
Často říkáte „vždycky“ a „nikdy“.
Ocenění se z běžné radosti změnilo v potřebu.
Když se tyto signály objeví, neznamená to, že jste vypočítavé. Znamená to, že vaše laskavost potřebuje hranice.
Dávání má smysl jen tehdy, když proudí oběma směry. Protože i láska má svou ekonomiku – a tou je pozornost, respekt a vděk.
❤️🩹Víc ze série Nepříjemné pravdy ve vztazích:
„Nechci, aby to vypadalo, že počítám.“ Když se ženy bojí mluvit o penězích
Chceš silného muže? Tak ho přestaň kastrovat větou "Já to udělám raději sama"
red