Pak ale přišly dvě světové války – a s nimi nečekaná revoluce. Protože ženy musely pracovat v továrnách a v uniformách, potřebovaly hygienu, která se netajila a nepřekážela. A právě tato historická nutnost změnila nejen hygienu (od hadrů po Tampax), ale i to, jak ženy přemýšlely o sobě a svém těle.
Od papyru po hadry
Menstruace byla po staletí obestřena mýty a odporem. Už římský spisovatel Plinius starší psal v roce 77 n. l., že „kontakt s menstruační krví ničí úrodu a kazí víno“. Taková stigma přetrvávala po tisíce let.
Historici se přitom jen obtížně dopátrávají, jak ženy dříve menstruaci zvládaly. V dopisech a ústních svědectvích se objevují zmínky o měkkém papyru v Egyptě, mořských houbách v Řecku, bizoní kůži u původních Američanek či vyvařovaných hadrech v Evropě.
Menstruace byla navíc mnohem vzácnější než dnes – ženy byly častěji těhotné nebo kojily.
19. století: první pokusy o techniku
S poklesem porodnosti v 19. století se menstruace stala běžnější součástí života – a vznikla potřeba řešit ji praktičtěji. Objevily se gumové zástěry proti protečení, později sanitární pásy s kovovými klipy, které držely savý hadřík mezi nohama.
Byly však nepohodlné a nepraktické – obtížně se praly a ženy je nosily s rozpaky. Když v roce 1896 firma Johnson & Johnson uvedla první jednorázové vložky „Lister’s Towels“, neuspěla. Ženy se styděly si je koupit, protože to znamenalo veřejně přiznat, že právě menstruují.
První světová válka: z obvazů vložky
Zlom přišel v zákopech. Ošetřovatelky během první světové války zjistily, že nový materiál – celulózové obvazy – výborně sají krev. Když válka skončila, firma Kimberly-Clark využila poznatky z fronty a uvedla v roce 1918 první úspěšné dámské vložky Kotex.
Poprvé šlo o komerčně úspěšný menstruační produkt – a zároveň symbol modernity.
„Používání jednorázových věcí bylo tehdy považováno za pokrok,“ vysvětluje historička Sharra Vostral, autorka knihy Under Wraps: A History of Menstrual Hygiene Technology.
Mezi válkami: diskrétnost nade vše
S úspěchem Kotexu se trh otevřel, ale ostych zůstal. Firma Johnson & Johnson zareagovala v roce 1927 náborem psycholožky Lilian Galbraith, která zkoumala, co ženy opravdu chtějí. Zjistila, že nejdůležitější je být nenápadná – ženy toužily po tom, aby „své dny“ mohly skrýt.
Proto vznikly menší a lehčí vložky, zabalené do papíru, které se daly koupit pomocí anonymních kuponů v časopise. Prodavačky předávaly balíček zastrčený v novinách – a slovo „menstruace“ se dál vyslovovalo šeptem.
1930s: zrod tamponu
V roce 1931 přišel americký lékař Earle Haas s vynálezem, který přepsal dějiny – tamponem s aplikátorem. Patent o dva roky později odkoupila podnikatelka Gertrude Tendrich, která vytvořila značku Tampax.
Tampony však narazily na odpor konzervativní společnosti. Mnozí muži se obávali, že by mohly „porušit panenství“ nebo „vzbudit sexuální potěšení“. Jejich používání bylo proto dlouho považováno za odvážné a kontroverzní.
Současně, v roce 1937, herečka a vynálezkyně Leona Chalmers patentovala první menstruační kalíšek z gumy – ale i ten zůstal okrajovým experimentem.
Druhá světová válka: ženy do práce, tampony do výroby
Zatímco první válka přinesla nové materiály, druhá změnila přístup celé společnosti.
Muži bojovali na frontě a ženy převzaly jejich místa ve fabrikách. Musely být produktivní, spolehlivé – a čisté.
„Tampony se staly symbolem moderní ženy,“ vysvětluje Vostral. „Umožnily pracovat bez přerušení, bez zápachu a bez ostychu.“
Tam, kde dříve menstruace znamenala „zůstat doma“, teď znamenala překážku, kterou bylo nutné vyřešit – a tampony to umožnily.
1950s–1970s: ženské vynálezy, které předběhly dobu
Po válce se na scénu dostaly ženské vynálezkyně. Afroameričanka Mary Kenner si už ve 20. letech navrhla nastavitelný hygienický pás s nepropustnou kapsou – ale kvůli rasismu jí firmy odmítly patent odkoupit. Do komerční výroby se dostal až v 60. letech, kdy ho ovšem rychle nahradily samolepicí vložky Stayfree (1969).
Sedmdesátá léta přinesla díky feminismu otevřenou reklamu, lepší materiály a větší volbu – mini, maxi i vložky s křidélky. Tampony však zasáhl skandál kolem Toxic Shock Syndrome, který v 80. letech otřásl důvěrou v superabsorpční typy.
21. století: návrat k udržitelnosti
Po roce 2000 se pozornost znovu obrátila k přírodě. Britská podnikatelka Su Hardy uvedla Mooncup (2002) – silikonový menstruační kalíšek, který se stal symbolem ekologické generace.
O dvacet let později ženy běžně používají menstruační kalhotky – znovupoužitelné, pohodlné a bez zápachu. A co je nejdůležitější, mluví o tom otevřeně.
„Zbavujeme menstruaci tabu,“ říká historička Lara Freidenfelds, autorka knihy The Modern Period. „Dnes se znovu dotýkáme krve, ale beze studu. Je to návrat k sobě, ne k minulosti.“
Cesta od hrubých hadrů k moderním menstruačním kalhotkám trvala tisíce let – a dvě světové války ji urychlily víc než cokoliv jiného.
Když ženy během války převzaly svět, změnily i to, jak se starají o svá těla. Menstruační pomůcky nejsou jen hygienický vynález, ale odraz svobody, rovnosti a sebevědomí.
Zdroje: Popular Science – How WWI and WWII Revolutionized Period Products, Smithsonian Magazine – The History of the Menstrual Pad, The Guardian – How Period Products Changed During Wartime, NPR – A Brief History of Tampons, BBC History – Women, War and Menstruation, Vostral, Sharra – Under Wraps: A History of Menstrual Hygiene Technology (2018), Freidenfelds, Lara – The Modern Period: Menstruation in Twentieth Century America (2009)
