Podle psychologů existují věty, které rodiče často používají a které přitom podkopávají sebevědomí dítěte. Dobrou zprávou je, že každá z nich má zdravější alternativu.
1. „Proč nemůžeš být jako tvůj sourozenec/kamarád?“
Na první pohled jde o motivaci, ve skutečnosti však srovnávání dítěte s ostatními budí pocity méněcennosti. Děti si z podobných vět odnášejí vzkaz: „Nejsem dost dobrý.“ To podporuje rivalitu i odpor.
Lepší je zaměřit se na silné stránky dítěte a ocenit je: „Máš úžasnou představivost, pojďme ji využít v tvých kresbách.“
2. „Jsi moc citlivý/Neplač.“
Rodiče to často říkají, aby dítě uklidnili, ale efekt je opačný. Takové věty působí jako popření emocí. Dítě se učí, že jeho pocity jsou slabostí nebo chybou. To vede k potížím s regulací emocí a nízké sebedůvěře při jejich vyjadřování.
Místo toho je důležité uznat prožívání dítěte: „Vidím, že tě to opravdu zasáhlo. Pojďme si o tom promluvit.“
3. „Nikdy nebudeš úspěšný, když to budeš dělat takhle.“
Často proneseno ve stresu nebo frustraci, ale děti slyší hlavně poselství: „Jsem odsouzen k neúspěchu.“ Taková slova brzdí chuť zkoušet nové věci a posilují strach z chyb.
Podporující verze může znít: „Když to zkusíš jinak, určitě se zlepšíš.“
4. „Udělej to, nebo mě zklameš.“
Tahle věta dítěti naznačuje, že jeho hodnota je podmíněná výkonem. Dítě si může odnést pocit, že lásku a přijetí si musí zasloužit, což vede k perfekcionismu a strachu ze selhání.
Zdravější je ukázat, že láska rodiče není závislá na výsledku: „Ať to dopadne jakkoli, jsem na tebe hrdý, že ses do toho pustil.“
5. „Už jsi velký/velká, tohle bys měl zvládnout.“
Na první pohled to zní jako povzbuzení, ale ve skutečnosti to může vyvolat stud a pocit nedostatečnosti. Dítě má pocit, že není „dost velké“ nebo že zaostává za očekáváním rodičů.
Lepší je nabídnout podporu: „Zkusíme to spolu, věřím, že se to časem naučíš.“
Slova rodičů tvoří základní „vnitřní hlas“, který si dítě odnáší do dospělosti. Povzbuzující jazyk posiluje odolnost a sebevědomí, zatímco negativní věty vytvářejí stíny pochybností. Výchova proto není jen o činech, ale i o pečlivě volených slovech.
Tři zdánlivě nevinné fráze – srovnávání, zlehčování emocí a absolutní soudy – mohou dítěti dlouhodobě poškodit sebevědomí. Pokud je rodiče nahradí podporujícími větami, posílí tím nejen psychickou pohodu dítěte, ale i vzájemný vztah založený na důvěře.
Zdroje: Times of India, Child Mind, Psychology Today, Barkeley, Healt Line, Foto: Pexels
