A teď přichází trochu absurdní část: psychologie ukazuje, že čím déle si některé věci schováváme na zvláštní příležitost, tím těžší může být vůbec nějakou příležitost považovat za dost zvláštní.
„Tohle si nechám na něco hezkého“
Ta věta zní nevinně.
Výzkumníci Jacqueline Rifkin a Jonah Berger ale v sérii šesti studií zjistili pozoruhodnou věc. Když lidé nějaký předmět nepoužili proto, že si ho chtěli schovat na později, začal jim připadat výjimečnější než předtím. A právě proto byli při další příležitosti ještě méně ochotní ho použít.
Vznikne zvláštní spirála.
Šaty jsou moc hezké na dnešní večeři. Když je nevezmeš ani na ni, musí být zřejmě opravdu speciální. Takže je příště nevezmeš ani na narozeniny kamarádky.
A jednoho dne je vytáhneš ze skříně a zjistíš, že už ti nesedí.
Výzkumníci tomuto mechanismu věnovali pozornost právě proto, že může přispívat k hromadění věcí, které vlastníme, chráníme – a prakticky nepoužíváme.
Máme doma malé muzeum budoucího života
Možná znáš „lepší“ ručníky. Lepší povlečení. Porcelán, který se vytahuje jen o Vánocích. Svíčku, kterou nikdy nezapálíš, protože nádherně voní. Kosmetiku, kterou šetříš tak dlouho, až jí jednoho dne skončí trvanlivost.
Je v tom něco zvláštně lidského. Představujeme si budoucí den, který bude natolik krásný, že si konečně zaslouží všechny ty krásné věci. Jenže úterý večer se do konkurzu většinou nedostane.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Kdo je vlastně ta žena, pro kterou všechno schováváš?
Pro koho je ten nejlepší servis? Pro návštěvu. Pro koho je krásné povlečení? Pro hosty. Kdy použiješ drahý parfém? Až půjdeš někam důležitě. Kdy si vezmeš nádherné šaty? Až bude příležitost.
A tvoje úplně obyčejná středa? Ta zjevně dostala druhou jakost. Přitom člověk, který z tvých věcí žije největší část života, jsi ty.
Ne, nemusíš dnes vypít archivní Bordeaux
Smyslem není bezmyšlenkovitě spotřebovat všechno, co vlastníš. Některé věci mají skutečně hodnotu právě díky tomu, že jsou spojené s rituálem nebo výjimečnou chvílí.
Jde spíš o hranici mezi užívám si něco výjimečného a chráním to tak důkladně, že z toho nikdy nic nemám.
Pokud ti radost dělá čekání na otevření vzácné lahve při výročí, nádhera.
Pokud už šest let čekáš na událost dost významnou pro svíčku za osm stovek, možná nadešel čas na zápalky.
Obyčejný den je pořád tvůj život
Tohle není výzva k tomu, abys každé úterý pořádala oslavu vlastní existence s porcelánem a šampaňským. Je to mnohem menší myšlenka.
Vezmi si někdy ty šaty na obyčejnou večeři. Nastříkej si drahý parfém, i když jdeš jen do práce. Pij ranní kávu z nejhezčího hrnku. Dej si čisté „návštěvní“ povlečení jen proto, že je pátek. Zapal svíčku bez důvodu. Protože zvláštní příležitost má jednu nepříjemnou vlastnost: musíš ji sama prohlásit za zvláštní.
A možná jsme příliš dlouho čekaly, až nám někdo pošle pozvánku na život, pro který si schováváme ty nejlepší věci. Nikdo ji poslat nemusí. Dnešní večer už totiž probíhá.
FAQ
Opravdu existuje psychologický efekt schovávání věcí na zvláštní příležitost?
Ano. Experimentální výzkum ukázal, že rozhodnutí předmět nepoužít a ponechat si ho na později může zvýšit jeho vnímanou výjimečnost a tím dál snižovat pravděpodobnost běžného použití.Znamená to, že bychom neměli mít věci na zvláštní příležitosti?
Ne. Problém nastává spíš tehdy, když žádná skutečná příležitost nikdy nesplní naši stále vyšší představu o tom, kdy je věc „hodna“ použití.Může to souviset s hromaděním věcí?
Autoři studie upozorňují, že tento mechanismus může být jedním z důvodů, proč se doma hromadí předměty, které nechceme vyhodit, ale zároveň je nepoužíváme.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o psychologii každodenních věcí a radosti ze života najdeš na Poudree.cz.
Zdroje: [1] Journal of the Association for Consumer Research – How Nonconsumption Can Turn Ordinary Items into Perceived Treasures; [2] DOI: 10.1086/714363; [3] Knowledge at Wharton – Curbing Clutter: Why Do We Hold On to Things We Never Use?; img ai generated
