Melta – „káva“ pro babičku i pro děti
Melta je kávovinový nápoj, v němž se snoubí pražený kořen čekanky (takzvaná cikorka), cukrová řepa a obilné suroviny (ječmen, žito). Vznikla v období, kdy pravá káva nebyla dostupná — začátkem 40. let 20. století. Výrobce Kávoviny v Pardubicích, s kořeny sahajícími do roku 1896, zůstává nositelem meltové tradice dodnes.
Melta neobsahuje kofein, což z ní činilo vhodný nápoj pro děti, těhotné či kojící ženy. Při přípravě se směs vařila ve vodě, potom se přecedila — někdy se dolévala mlékem nebo smetanou.
Dnes je Melta spíše nápojem pro nostalgii než běžnou volbou — přesto se občas vejde i do moderních kaváren jako „cereální alternativa“.
Vitacit & Šuměnky – barevný prášek, který šuměl v puse
Vitacit a Šuměnky představovaly sladké nostalgické dobroty, které jsme buď rozpouštěly ve vodě nebo sypaly do dlaně, nebo přímo do pusy.
Šuměnky (lidově „šumák“) jsou starou klasikou — sáček obsahoval prášek složený z kyseliny citronové, jedlé sody, cukru a potravinářského barviva. Po smíchání s vodou šuměl (oxid uhličitý), a tak vznikala perlivá limonáda. V 19. století se už šuměnky objevovaly pod názvem Brausepulver.
Vitacit je zase varianta podobného typu sladkého prášku, který jsme lízaly přímo z ruky. Obsahoval kyselinu citronovou, cukr, aroma a barvivo. Výroba Vitacitu začala zhruba před padesáti lety. Výrobní postup a receptura zůstávaly po dlouhou dobu (minimálně částečně) neměnné, přičemž v průběhu let se rozšířila nabídka příchutí — pomeranč, citron, jahoda, malina apod.
Sádlo a škvarky – tuk, který býval základem dobré kuchyně
Kdysi bylo běžné mít doma sádlo, škvarky i přepálené máslo — používalo se ke smažení, mazání chleba, dochucování. Nešlo o žádný extravagance, ale o základní tukové složky, které „držely kuchyni pohromadě“.
Sádlo bylo často přepalováno a využíváno i pro konzervování uzenin. Škvarky se jedly přímo — někdy na chlebu, jindy jako samostatná pochoutka. Dnes často nahrazujeme rostlinnými oleji nebo margaríny, a sádlo – pokud už vůbec – bývá spíše „bio specialita“ než běžná složka.
Důvodem ústupu je jednak změna výživových doporučení (tuky živočišného původu byly dlouho démonizovány), změna stylu vaření (méně smažení), vyšší pohodlí rostlinných olejů, a také změna zásobování (méně domácích prasat, méně domácí výroby).
Mražený jablečný protlak – „zdravá zmrzlina“
Když byla zima, v obchodech i školní jídelně se objevoval mražený jablečný protlak — jakási kombinace džusu a ovocné hmoty, která se podávala jako chladivý dezert. V podstatě něco jako ovocné gelové “léto v kelímku”. Dnes je vzpomínkou spíše pro pamětníky — dostupnost mrazivých dezertů, komunikace řetězců a změna spotřebitelských preferencí vedly k úplnému ústupu.
Ten protlak byl často jednoduchý — jablka, trochu cukru, možná želírovadlo. Nebyl to složitý produkt, spíš dětská odměna.
Žvýkačky ve tvaru cigaret – dětské „kouření“ bez kouře
Tohle je ta část článku, která vzbudí úsměv — ano, existovaly žvýkačky ve tvaru cigaret. Tyto žvýkačky byly populární v dobách, kdy propagace kouření byla běžná. Děti si mohly “hrát na dospělé”. Než se stala z této pochoutky opravdová žvýkačka, děti zcela jistě imitovali (zlo)zvyk dospělých.
Banánové & jahodové příchutě Granka
Granko je klasické československé kakao — vždy v kovové plechovce, s typickou hnědou barvou a vůní. Ale možná si málokdo vzpomene, že existovaly i banánové a jahodové varianty tohoto práškového nápoje, z kterého bylo možné připravit i bez čerstvého ovoce jahodové, nebo banánové koktejly.
Burizony – křupavé pukance z rýže
Burizony (někteří říkají “burizonky”) byly lehké rýžové pukance — jakási československá obdoba rýžových koláčků nebo popcornu, ale suché, suché a křupavé. Sloužily jako levná svačina, doplněk k mléku nebo jen tak „na cinkání v puse“.
Původně vznikly jako jednoduchý produkt: rýže se pražila nebo sušila při tlaku, až vznikly malé podlouhlé pukance. Bývaly velmi oblíbené zejména mezi dětmi, protože byly sladké, lehké a levné.
Dnes jsou téměř zapomenuté — konkurují jim importované pochutiny, křupavé snacky, chipsy či cereálie.
Cukr do kávy v podobě karet – kostičky „káry, piky, srdce…“
Tahle kuriozita je krásná — cukr, kterým jsme doslazovaly kávu nebo čaj, nebyl jen obyčejný kostkový cukr, ale vyráběl se i jako malé kostičky v podobě karetních symbolů (káry, piky, srdce a možná též kříže). Umožňoval stylové porcování, malé radosti pro oko i chuť.
Tento design byl pravděpodobně nákladnější na výrobu než běžné kostky, a také méně praktický pro masovou distribuci, což mohlo být jedním z důvodů ústupu. A navíc, když se standardizovaly obaly a stroje na výrobu kostkového cukru, tak tyto dekorativní tvary opadly.
Dnes tento typ cukru skoro neexistuje — zůstaly jen vzpomínky či sběratelské kousky.
Pribináček & Miláček – tvarohové krémy, které zůstaly
Z těchto dvou posledních položek dnes alespoň Pribináček stále existuje. Ale Miláček jako samostatný produkt už ztratil svou dominanci.
Pribináček byl uveden na trh v roce 1954 jako smetanovo-tvarohový dezert pro děti. Cílem bylo nabídnout zdravou a výživnou pochoutku s mléčnými proteiny v době, kdy byla obnova zdravotní výživy dětí jedním z úkolů poválečné éry. V průběhu let se objevily různé příchutě — vanilka, kakao, a dokonce sezónní edice banánu a jahody.
Miláček býval konkurenčním produktem — sladký tvarohový krém, který měl často chuťově výraznější složku než Pribináček.
Proč si na ty chutě vzpomenout – a možná je trochu přivést zpět
Když se dnes díváme na naše současné plné regály, uvědomíme si, že v nich málokdy hledáme jednoduchost a domácí promyšlenost.
Tyto zapomenuté chutě — Melta, žvýkací cigarety, šumivé prášky, burizony — byly často levné, jednoduché a přinesly radost v malém balení. Pochopitelně, některé z nich by dnes neobstály v přísných výživových normách, jiné by musely být upraveny (méně cukru, barviv, stabilizátorů). Ale vzpomínka sama o sobě má sílu inspirovat. Možná by nebylo marné zkusit:
• Cereální nápoj bez kofeinu inspirovaný Meltou
• Domácí “šumák” z přírodních citrusových složek
• Snack z rýžových pukanců bez umělých přísad
Pokud jste si dnes s námi užily trochu nostalgické atmosféry a s úsměvem zavzpomínaly na chutě dávno minulé, naše snaha nebyla marná. A pokud jsme v někom snad i vyvolaly touhu „dát si dnes meltu“, pak je to víc, než v co jsme doufali.