„V břiše mám hosta“: Viktoriánská dieta s tasemnicí
Představte si, že místo večerního smoothie si dáte pilulku, která ve vašem těle vypustí parazita. Přesně to dělaly ženy ve viktoriánské Anglii – věřily, že tasemnice jim pomůže „sežrat“ část kalorií a ony tak snadno zhubnou. Reklamy slibovaly štíhlost bez námahy, realita ale byla děsivá. Tasemnice mohla vyrůst až do délky několika metrů, způsobovala bolesti břicha, podvýživu a v extrémních případech i smrt.
Přesto byla myšlenka natolik lákavá, že se o ní mluvilo šeptem v salonech vyšší společnosti. Dokonce se spekuluje, že slavná sopranistka Maria Callas měla tuto „metodu“ vyzkoušet. I když důkaz chybí, legenda jen dokresluje, jak silně posedlost hubnutím zasahovala i ty největší hvězdy své doby.
Krása s příchutí jedu: Arzeniková dieta
V 19. století se na trhu objevily pilulky obsahující malé dávky arzenu. Tvrdilo se, že zrychlují metabolismus, rozjasňují pleť a pomáhají hubnout. V praxi šlo ale o hazard, protože rozdíl mezi „účinnou“ a smrtelnou dávkou byl minimální.
Ženy tehdy věřily, že jed jim dodá světlou pleť a křehký vzhled, který byl v módě. Jenže mnoho z nich si doslova podkopávalo zdraví. Otravy, vypadávání vlasů a postupná devastace organismu byly častým výsledkem. Přesto pilulky mizely z lékáren rychlostí blesku. Touha být krásná byla silnější než zdravý rozum.
Zapal si místo dezertu: Cigaretová dieta
„Reach for a Lucky instead of a sweet.“ – slogan z 20. let 20. století, který doporučoval zapálit si cigaretu místo sladkosti. Tabákový průmysl chytře využil touhy žen po štíhlé postavě a vytvořil iluzi, že kouření je cestou k dokonalým křivkám.
Cigareta měla potlačit chuť k jídlu, a tak se propagovala jako „dietní nástroj“. Výsledkem ale nebyly štíhlé siluety, nýbrž rostoucí závislost a zdravotní katastrofa v podobě rakoviny plic. Přesto reklamy působily sofistikovaně, a mnohé ženy tak měly pocit, že drží elegantní dietu.
100krát žvýkej: Fletcherismus aneb dieta velkého žvýkače
Horace Fletcher, přezdívaný „The Great Masticator“, na přelomu 19. a 20. století tvrdil, že klíčem ke štíhlosti je dokonalé žvýkání. Každé sousto doporučoval rozmělnit v ústech i více než stokrát, dokud se nezmění v tekutinu. Tvrdil, že tělo pak přijme méně jídla, ale více živin.
Následovníci jeho metody se chlubili tím, že díky Fletcherismu chodí na toaletu jen jednou za dva týdny. Ano, čtete správně. Extrémní kontrola nad jídlem se stala posedlostí, která byla nejen bizarní, ale i nezdravá. Ačkoliv myšlenka pomalého jedení má něco do sebe, Fletcher ji dovedl do groteskního extrému.
Krásná, protože spí: Sleeping Beauty Diet
V 60. letech se rozšířila metoda, která radila spát co nejvíc – klidně i několik dní v kuse – aby člověk neměl možnost jíst. Některé celebrity údajně užívaly silná sedativa a nechávaly se uspávat na celé týdny.
Z pohledu zdraví šlo o naprosté šílenství. Spánek sice znamená žádné kalorie navíc, ale zároveň i riziko dehydratace, oslabení svalů a závislosti na lécích. Přesto se „dieta spící krásky“ stala krátkodobým hitem. Představa, že se probudíte o pár kilo lehčí, byla zkrátka neodolatelná.
Ocet, víno a vibrační pásy: Když fantazie nezná hranic
Lord Byron, romantický básník, byl zároveň i „influencerem“ své doby. Proslavil se pitím octa a pojídáním máčených sušenek, aby si udržel asketickou postavu. Jeho „octová dieta“ inspirovala tisíce následovníků, přestože vedla k žaludečním potížím a závratím.
Ve 20. století se zase objevily vibrační pásy – stroje, které měly tuk „vyklepat“. Dámy si stoupaly do salónů, nechaly se obepnout vibrujícím pásem a věřily, že kila mizí. V reálu mizely jen peníze z peněženek, ale pásy se staly symbolem módního hubnutí 50. a 60. let.
Posedlost štíhlostí se nemění, jen metody
Od tasemnic přes arsenik až po cigarety – historie ukazuje, že lidé jsou schopni jít do extrému, pokud jim společnost diktuje ideál krásy. Dnes už se nám tyto metody zdají šílené, ale když se podíváme na moderní „zázračné“ přípravky na hubnutí nebo extrémní diety z internetu, vidíme podobný vzorec.
Touha po rychlém výsledku je stará stovky let. Co se mění, jsou prostředky. A možná je právě teď správný čas se ptát: kolik zdraví jsme ochotni obětovat jen proto, abychom se vešli do šatů o číslo menších?
Zdroje: Atlas Obscura, Health Line, LA Times, Urbanette.com
