Najednou si vzpomeneš, že už tři roky nadáváš na svou práci. Že jsi chtěla změnu. Že ses na podobnou pozici ani nepřihlásila. Ještě před deseti minutami byl tvůj život přesně stejný jako teď a připadal ti snesitelný. Pak se něco povedlo někomu jinému – a tvoje vlastní realita se záhadně trochu zhoršila.
Tomuhle pocitu jsme od dětství dávali velmi jednoduché jméno: závist. A zároveň jsme se naučili, že slušný člověk ji pokud možno necítí.
Jenže psychologie je v tomhle méně moralistická. Závist je nepříjemná sociální emoce, která vzniká právě tehdy, když někdo jiný má něco, co je pro nás důležité a co sami postrádáme.
Takže možná není nejzajímavější otázka, proč závidíš. Mnohem zajímavější je: proč zrovna tohle tolik zabolelo?
Nezávidíš všem, kteří mají víc než ty
Na světě jsou lidé s jachtami, soukromými letadly, třemi domy a koupelnou větší než celý tvůj byt. A pravděpodobně kvůli většině z nich večer nebrečíš do polštáře.
Pak ale zjistíš, že bývalá spolužačka, která seděla dvě lavice od tebe, právě koupila krásný byt. A najednou tě její fotografie kuchyně s ostrůvkem zasáhne podstatně víc než sídlo hollywoodské hvězdy za třicet milionů dolarů.
Výzkum závisti opakovaně ukazuje význam osobní relevance srovnání. Silnější reakce vzniká tehdy, když je výhoda druhého člověka důležitá právě pro naši vlastní představu o sobě. Roli může hrát také podobnost s člověkem, s nímž se srovnáváme.
Proto tě vůbec nemusí rozhodit dvacetiletá olympionička. Ale žena stejně stará jako ty, která pracovala ve stejném oboru a právě dostala funkci, kterou sis kdysi představovala pro sebe? Tam už mozek velmi snadno otevře excelovou tabulku.
Ona: ředitelka. Já: pořád stejné místo.
Ona: dům. Já: hypotéka na byt.
Ona: třetí dítě. Já: stále nevím, jestli jedno vůbec bude.
Nikdo tě přitom k žádnému závodu nepřihlásil. Přesto máš najednou pocit, že jsi někde na trati zaspala start.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Někdy nezávidíš to, co má ona. Závidíš, co to pro tebe znamená
Tohle je možná nejzajímavější fígl závisti. Vidíš známou na třítýdenní cestě po Japonsku a řekneš si, že jí závidíš dovolenou. Jenže když se v tom trochu pohrabeš, možná vůbec netoužíš po Japonsku.
Toužíš po tom, že ona někam odjela. Že má prostor dělat něco jen pro sebe. Že její život nepůsobí jako nekonečná série povinností od pondělí do neděle.
Kamarádce možná nezávidíš její novou práci. Možná jí závidíš, že se odvážila říct si o víc. Sestře nezávidíš dům. Možná ti její dům připomněl, jak moc toužíš po pocitu, že ses konečně někde usadila. A možná tě nebolí ani fotografie šťastného páru. Bolí tě otázka, kterou jsi posledního půl roku obcházela ve vlastním vztahu.
Závist totiž někdy funguje jako velmi neomalený zvýrazňovač. Ukáže přesně na místo, které ses snažila nevidět.
Ano, můžeš jí to přát a zároveň trochu závidět
Tyhle dvě věci se navzájem nevylučují tak dokonale, jak jsme se naučili předstírat. Můžeš být opravdu šťastná, že se kamarádce podařilo otěhotnět, a současně cítit bolest, protože ty se o dítě snažíš dva roky. Můžeš být pyšná na kolegyni, kterou právě povýšili, a zároveň doma přemýšlet, proč ses ty nikam neposunula. Můžeš obdivovat něčí postavu a současně pocítit nepříjemné píchnutí, protože se poslední měsíce ve vlastním těle necítíš dobře.
Emoce nejsou hlasování, ve kterém může zvítězit jen jedna kandidátka. A právě proto bývá závist tak nepříjemná. Často se k ní okamžitě přidá stud za samotnou závist.
Já jsem ale hrozná. Měla bych jí to přece jen přát. Jenže tím dostaneš místo jedné nepříjemné emoce rovnou dvě.
Závist má dvě velmi rozdílné tváře
Psycholog Niels van de Ven a jeho kolegové ve výzkumu rozlišovali dvě podoby závisti. Obě začínají stejnou nepříjemnou zkušeností: někdo je v něčem před tebou. Liší se ale tím, kam tě ten pocit pošle.
Jedna varianta říká: „Chci se tam dostat taky.“
Druhá: „Chci, aby tam nebyla ona.“
Výzkumníci je označují jako benigní a zlomyslnou či škodlivou závist. U první se motivace zaměřuje na zlepšení vlastní pozice; u druhé na snížení výhody člověka, kterému závidíme. Je to rozdíl mezi: „Sakra, taky bych chtěla takovou práci. Co bych musela udělat?“ a: „Ona tu funkci stejně dostala jen díky známostem.“
Někdy může být druhá věta pravda. Ale někdy je to jen velmi příjemná cesta, jak nemusíš vůbec řešit tu první. A tady začíná být závist užitečná jako informace.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Některá závist tě dokáže opravdu nakopnout
Ve čtyřech studiích van de Ven a kolegové zjistili, že benigní závist může být spojena s větší motivací ke zlepšení a dokonce s lepším výkonem. Zajímavé ale bylo, že tento efekt se objevil zejména tehdy, když lidé věřili, že vlastní zlepšení je dosažitelné.
A to dává krásný praktický smysl. Pokud kamarádka uběhla deset kilometrů a ty máš pocit, že po pravidelném tréninku bys mohla taky, její výsledek tě může nakopnout. Pokud její úspěch vnímáš jako něco, k čemu se nikdy nemůžeš ani přiblížit, mnohem snadněji zůstane jen pocit vlastní nedostatečnosti.
Proto není každé srovnání automaticky toxické. Záleží mimo jiné na tom, co si z něj přeložíš. „Ona to dokázala, možná můžu taky.“ je úplně jiná věta než: „Ona to dokázala, takže já jsem selhala.“
Sociální sítě ti jen dodaly víc soupeřek, o kterých nikdo neřekl, že jsou soupeřky
Kdysi ses mohla porovnávat se sestrou, sousedkou, kolegyní a tou dokonale upravenou matkou od vedlejšího stolu na rodičovské schůzce. Dnes máš před snídaní hotovo dvacet lidí.
Jedna je právě na Maledivách. Druhá otevřela firmu. Třetí má břicho, které podle všeho nikdy nepotkalo rohlík. Čtvrtá zveřejnila fotografie domu a pátá očividně zvládá děti, kariéru, manželství i výrobu domácí granoly.
Výzkum sociálních sítí skutečně ukazuje, že jejich prostředí vytváří množství příležitostí pro vzestupné sociální srovnávání a závist. Například studie Facebooku zjistila, že obsah týkající se zážitků může vyvolávat závist právě proto, že je pro člověka osobně relevantní.
Jenže sociální sítě nevynalezly závist. Jen ti vytvořily čekárnu plnou lidí, jejichž nejlepší okamžiky můžeš kdykoli porovnat se svým obyčejným úterním odpolednem.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Tak co s tím nepříjemným bodnutím udělat?
Rozhodně ho nemusíš oslavovat. A už vůbec není potřeba omlouvat chování, kterým někoho shazuješ, pomlouváš nebo mu přeješ neúspěch. Ale než se za závist automaticky potrestáš, stojí za to ji chvíli vyslechnout.
Když tě příště cizí úspěch nepříjemně zasáhne, zkus se neptat: „Proč jsem tak závistivá?“ Zeptej se: „Co přesně jí závidím?“
Ne „celý její život“. Konkrétně. Peníze? Uznání? Svobodu? Partnerství? Odvahu? Čas? Vzhled? Pocit, že se někam posouvá?
A potom přijde ještě lepší otázka: „Chci opravdu to, co má ona, nebo mi to jen připomnělo něco, co chybí mně?“
Najednou se závist může změnit z nepříjemného soudce v poměrně brutální diagnostiku. Možná zjistíš, že nechceš její práci. Jen chceš být v té své konečně respektovaná.
Nechceš její život na Instagramu. Chceš dvě hodiny týdně, kdy po tobě nikdo nic nechce. Nechceš jejího manžela. Jen už nechceš být jediným člověkem, který se ve tvém vlastním vztahu snaží něco zachránit. To jsou informace, se kterými už se dá něco dělat.
Cizí úspěch ti nic nevzal. Jen někdy osvítí to, co už bolelo
Od malička jsme slyšeli „nezáviď“. Možná bychom k tomu potřebovali ještě druhou polovinu věty: „A když už závidíš, zjisti proč.“ Protože největší problém nemusí být to bodnutí, které ucítíš při zprávě o cizím povýšení, svatbě, dítěti nebo novém domě.
Mnohem větší problém je strávit další tři roky předstíráním, že ti místo ve vlastním životě, na které závist právě ukázala, vlastně vůbec nechybí.
Nemusíš mít radost z každé emoce, kterou tvoje hlava vyrobí. Ale některé stojí za to poslouchat. Závist totiž někdy není zpráva o člověku, kterému závidíš. Je to zpráva o tobě – a o něčem, po čem už možná dlouho toužíš.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o psychologii, emocích a věcech, které si občas nechceme přiznat ani samy sobě, najdeš na Poudree.cz.
Zdroje: Smith & Kim – Comprehending Envy [1], van de Ven, Zeelenberg & Pieters – Leveling up and down: The experiences of benign and malicious envy [2], van de Ven, Zeelenberg & Pieters – Why envy outperforms admiration [3], van de Ven, Zeelenberg & Pieters – Appraisal patterns of envy and related emotions [4], Takahashi et al. – When your gain is my pain and your pain is my gain: Neural correlates of envy and schadenfreude [5], Lin, van de Ven & Utz – What triggers envy on Social Network Sites? A comparison between shared experiential and material purchases [6], img ai generated
