Studie publikovaná v časopise Nature v roce 2024 popsala v lidské tukové tkáni přetrvávající změny genové aktivity i po významném úbytku hmotnosti. U myší vědci navíc našli stabilní epigenetické změny adipocytů a zvířata s touto „obesogenic memory“ při opětovném vystavení kaloricky bohaté stravě přibírala rychleji.
Tohle není důkaz, že tvoje tukové buňky sedí v koutě a plánují pomstu. Je to ale velmi zajímavý nový dílek skládačky.
Zhubnout neznamená biologicky vrátit čas
Představujeme si hubnutí jako gumu. Přebytečná kila zmizí a tělo se vrátí do stavu „před“.
Ve skutečnosti může dlouhodobá obezita měnit tukovou tkáň na více úrovních – včetně zánětlivých a buněčných procesů. Výzkum „metabolické paměti“ se právě snaží zjistit, které změny po redukci zmizí a které přetrvávají. A tady je zásadní opatrnost.
U lidských vzorků studie ukázala přetrvávající transkripční změny. Stabilní epigenetickou paměť a rychlejší opětovné přibírání mohli vědci experimentálně ukázat především na myším modelu. Nelze tedy říct: „Objevili jsme přesný důvod jojo efektu u lidí.“
Zatím jsme mnohem blíž větě: Tuková tkáň po zhubnutí nemusí být biologicky úplně stejná jako tkáň člověka, který předchozí obezitu nikdy neměl.
Možná proto je udržení výsledku samostatná disciplína
Když člověk znovu přibere, okolí miluje jednoduchý rozsudek: Vrátil se ke starým návykům. Někdy samozřejmě ano. Jenže dlouhodobé udržení hmotnosti komplikuje také zvýšený apetit, metabolické adaptace a další biologické mechanismy, které se objevují po redukci.
Nová hypotéza o buněčné „paměti“ přidává další možnou vrstvu. Neznamená to, že návrat kilogramů je nevyhnutelný. Znamená to, že představa „už jsem zhubla, teď můžu přestat řešit úplně všechno“ nemusí odpovídat tomu, co se v těle děje.
Dá se tahle paměť vymazat?
Momentálně nevíme. A právě tady se internet pravděpodobně brzy rozjede rychleji než věda. Detox na vymazání epigenetické paměti. Půst, který „resetuje adipocyty“. Suplement na restart tukových buněk. Nic takového dnes z této studie nevyplývá.
Autoři sami popisují budoucí možnost cílit na mechanismy této paměti jako výzkumnou otázku, nikoli jako dostupnou léčbu.
Takže jestli nějaký produkt tvrdí, že už umí „vymazat buněčnou paměť obezity“, dost pravděpodobně přeskočil několik velmi důležitých desetiletí výzkumu.
Ale jedna věc se mění už teď: způsob, jakým mluvíme o návratu váhy
Pokud se potvrzuje, že předchozí obezita zanechává v organismu dlouhodobé biologické stopy, pak začíná být ještě absurdnější hodnotit opětovné přibrání jako jednoduchý morální neúspěch.
Člověk po velké redukci nemusí být ve stejné situaci jako někdo, kdo danou hmotnost měl celý život. A možná právě proto bychom měli přestat chápat hubnutí jako krátkou akci. Shodit váhu je jedna fáze. Naučit organismus i život v nové hmotnosti dlouhodobě udržet je fáze druhá. A ta může potřebovat víc respektu, než jí obvykle dáváme.
FAQ
Znamená „paměť obezity“, že po zhubnutí určitě znovu přiberu?
Ne. Studie nic takového neprokazuje. Ukazuje přetrvávající buněčné změny; rychlejší návrat hmotnosti byl experimentálně prokázán u myší.Lze epigenetickou paměť resetovat dietou?
V současnosti nemáme ověřený postup, který by „vymazal“ tento mechanismus u lidí.Proč je tedy udržování váhy těžké?
Vedle chování se uplatňuje více biologických faktorů včetně změn apetitu a energetického výdeje po redukci.
Upozornění> „Obesogenic memory“ je nově zkoumaný biologický koncept. Výsledky laboratorních a zvířecích studií nelze automaticky převádět na individuální prognózu člověka ani na konkrétní léčbu.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o hubnutí, těle a nových objevech, které mění náš pohled na váhu, najdeš na Poudree.cz.
Zdroje: Hinte et al. – Adipose tissue retains an epigenetic memory of obesity after weight loss [1], Reinisch et al. – Adipocyte p53 coordinates the response to intermittent weight loss [2], Hall & Kahan – Maintenance of Lost Weight and Long-Term Management of Obesity [3], img ai generated
